„Měli jsem výjimečnou příležitost vyhrát mistrovství Evropy doma, bylo by to něco krásného. Proto je zklamání tak obrovské. Měli jsme šance, ale to hlavní nám chybělo,“ říkal sedmačtyřicetiletý trenér bezprostředně po nedělním zápase, který vyhrálo Portugalsko díky trefě z prodloužení 1:0.
„Bude trvat hodně dlouho, než porážku strávíme. Takhle prohrát, to je hodně kruté, ale musíme to přijmout,“ pokračoval. „Jestli si Portugalci zasloužili vyhrát? Vítěz si to zaslouží vždy! Můžete dělat různé analýzy, ale do finále se nedostali jen tak náhodou. A zvládli ten nejdůležitější zápas, ten poslední, tohle finále. Portugalcům gratuluji.“
SLAVÍME! Fotbalisté Portugalska se radují z vítězství ve finále mistrovství Evropy...
.. to poražení Francouzi prožívali po 120 minutách zápasu zcela jiné emoce.
Ovšem i Deschamps slyšel chválu. „Děkuju ti, že zase můžu mít rád reprezentaci. Hodně se ti podobá. Hráči mají respekt, váží si, že nosí národní dres. Díky!“ říkal už před zápasem v televizi TF 1 Lilian Thuram, obránce z mimořádné éry na přelomu století, kdy Francie vyhrála mistrovství světa 1998 i Euro 2000. Nebyla to plochá fráze, ale upřímná zpověď.
Francie na EuruČtěte další příběhy |
A na Deschampsovi, jeho někdejším parťákovi, bylo znát, jak moc ho slova hřála.
V očích slzy, hlas zastřený, když reagoval: „Byla by to mnohem menší podívaná, být to jen podle mě.“
On, dříč ze středu pole, nikdy nebyl za hvězdu. Po mistrovství světa o vítězné noci promítali na pařížský Vítězný oblouk Zidanovu tvář, z Deschampsových rukou, rukou kapitána, ihned převzal pohár stoper Blanc, který kvůli červené kartě finále hrát nemohl. O dva roky později psali příběh náhradníci: Wiltord vyrovnal v nastavení, Trezeguet v prodloužení rozhodl.
I teď při cestě do finále bavili Griezmann, Payet, Giroud, Pogba... Ale to Deschamps poskládal tým, vytvořil soudržnou partu a vyvoleným dodával podporu.
Odrážel ataky kvůli nominaci, v níž vynechal Benzemu, i kvůli údajně zvláštním přestupům v Marseille, kde předtím trénoval. A na Euru mu vyšly tahy: třeba když nasadil ve vyřazovací části obránce Umtitiho, který do té chvíle neměl jediný start, nebo jak nastartoval Sissoka.
„Na hráče jsem pyšný. Strávili jsme společně čtyřiapadesát dnů a měl jsem tady výjimečný tým. A tímhle to nekončí. Ano, dostali jsme tvrdou ránu, ale třeba přijdou lepší dny. Budoucnost může být ještě hodně zajímavá,“ poznamenal Deschamps. On u mužstva zůstává.
Nedělní zápas proti Portugalsku byl jeho patnáctým finálovým duelem. Jako hráč jich zažil devět a šest vyhrál: už zmíněné tituly s Francií či Ligu mistrů s Juventusem. Jako trenér měl dosud bilanci ještě lepší, z pěti utkání neuspěl jen ve finále Ligy mistrů 2004. Jenže jeho trofejím chyběl větší lesk, vyhrával jen Francouzský ligový pohár.
A po tom nejdůležitější finále trenérské kariéry zůstalo jen obrovské zklamání.
