1. Karty. O disciplínu se mužstvo dřív opíralo, tentokrát ne. Vyloučení Ujfalušiho a hlavně zkrat Poláka znamenaly oslabení v nejhorší chvíli, kdy tým potřeboval dotáhnout ztrátu. I jasné vítězství nad USA provázely hlouposti, Lokvenc a Grygera zakopli míč a třetí zbytečnou žlutou kartu za nesportovní chování dostal Rosický.
2. Chyběl Koller. Se ztrátou obra padla ústřední myšlenka, podle níž mělo mužstvo na turnaji hrát: nakopávat míče dopředu, kde je dvoumetrový Koller stahuje k nohám dříče Nedvěda a letce Rosického. Herní schéma mělo i druhý plán: ve vedru a turnajovém systému dvou zápasů v týdnu šetřit starší hráče v záloze.
|
Vysvědčení reprezentantů
 PETR ČECHbrankář, 270 minut 4 inkasované góly Bravurní. Tak vypadá nejlepší brankář na světě. Velký den měl hlavně proti Ghaně, kdy chytil pět gólů.
 PAVEL NEDVĚDzáložník, 270/0
 JAN KOLLERútočník, 44/1 vstřelený gól Těžko hodnotit někoho, kdo stihl sotva poločas. Jenže Koller v něm vstřelil gól a vypadal ve skvělé formě. Škoda zranění.
Udělal dojem i na Pelého. S míčem u nohy nepolapitelný, dvě trefy s Amerikou patří k ozdobám turnaje. Měl ale i hluché pasáže.
 DAVID ROZEHNALobránce, 270/0, 1 žlutá karta Celkově nejspolehlivější z obránců. Respekt si zjednal ve vzduchu, dost se snažil vypomáhat i dopředu.
 RADOSLAV KOVÁČobránce, 78/0
 MILAN BAROŠútočník, 63/0
 ZDENĚK GRYGERAObránce, 270/0, 1 žlutá karta Víc se dá věřit aprílovému počasí než Grygerovi. Američany zdolával nálety po křídle, jindy působila jeho hra dost tupě.
 MAREK JANKULOVSKIobránce, 270/0 Jistý v defenzivě, ovšem dynamit v levačce nechal klidně spát. Místy bylo cítit, že mu ublížilo vysedávání na lavičce AC Milán.
 TOMÁŠ UJFALUŠIobránce, 154/0, 1 červená karta Pilíř obrany se nečekaně sesunul. Obranné zákroky vysoké třídy střídal s omyly. Proti Ghaně zavinil gól, penaltu, byl vyloučen.
 TOMÁŠ GALÁSEKzáložník, 135/0
 VRATISLAV LOKVENCútočník, 136/0, 2 žluté karty Kollerův druhotřídní dvojník. Vyhrával hlavičky, udržel míč, rozehrál, ale téměř neohrozil soupeřovu branku.
 JAN POLÁKzáložník, 99/0, 2 žluté / 1 červená Ze svého bohatého arzenálu vytáhl jedovatou zbraň, přehnaný důraz. Vyloučením umrtvil celé mužstvo.
 JIŘÍ ŠTAJNERzáložník, 85/0
 KAREL POBORSKÝzáložník, 181/0
Neměl moc času ukázat své přednosti. Střídal jen proti Itálii.
Vystřídal proti Ghaně, jinak nehrál. Pohyblivost se mísila se zbrklostí.
Hrál krátce, neprojevil se. Nezasáhli do turnaje: Jak hráče hodnotíte vy? |
TOMÁŠ ROSICKÝ
JAROSLAV PLAŠIL
DAVID JAROLÍM
LIBOR SIONKO 
MAREK HEINZ3. Standardní situace. Z velké zbraně vyrostlo trauma. Nikdo se netrefil po rohu ani z přímého kopu. Nedvěd, Rosický, Poborský ani další vyhlášený bombardér Jankulovski. A mizerné krytí při rohovém kopu Italů načalo zkázu.
4. Chudá lavička. Velká mužstva se bez žolíků neobejdou. Češi neměli jediný. Nenašel se nikdo, kdo by zaskočil soupeře jako Heinz na posledním Euru. Z náhradníků, kteří nastoupili, zaujal jedině Kováč. Mužstvo se stalo ostrovem 13 trosečníků, jimž nikdo nepřiplave na pomoc. Štístko Šmicer kvůli zranění ani na turnaj jako hráč nejel.
5. Chyběl Baroš. Sezonu měl Baroš všelijakou. Jenže pro národní tým je jedním z trumfů. Neúnavný dravec a neodbytný drzoun. Neexistuje nikdo podobný, kdo by dokázal trápit soupeřovu obranu.
6. Špatná forma. Poborský na Euru 2004: zachránce, který sprintuje tam, zpátky a nádherně přihrává na góly. Poborský 2006: nekonečná marnost, míče dohání skluzy, protože jinak mu soupeř utíká. Forma upadla i u dalších hráčů, například Galáska či Jankulovského.
7. Trenér bez odvahy. Kdyby... To slovo Karel Brückner nenávidí. Přesto si s ním pohrajme. Možná by udělal líp, kdyby proti Ghaně risknul nasazení náladového Heinze než monotónně hrajících Štajnera a Sionka. Mužstvo bylo tak dole, že jen loterií, ne sázkou na jistotu, šlo něco změnit. Druhé kdyby: být na mistrovství Skácel, možná by vytvořil záložníkům konkurenci. Jenže odhodlal by se trenér odstavit třeba Poborského? Tím by mohl ranit celý tým. Nedvěd, hráč s největším vlivem na mužstvo, je nejbližším přítelem Poborského. To je citlivé.
8. Neznáme Afriku. Krach s Ghanou jen potvrdil, že národní tým žije v evropské izolaci. Měl by častěji poznávat různé herní styly, jejich zrádnost. S týmy z Afriky a Jižní Ameriky skoro 10 let nehrál.
9. Nervozita. Češi přivezou medaili! Tohle si myslela třetina národa. Mužstvo žilo pod tlakem, který při zápase s Ghanou přerostl v nervozitu z odpovědnosti.
10. Nečekaná hrubka. Vše se začalo hroutit nečekaně, náhle. Když Ujfaluši nohou promáchl míč po pár vteřinách s Ghanou. Hrubka, která otřásla sebejistotou všech.
|
ANALÝZA MF DNES |
Co bude dál? Český
fotbal nemá kde brát
W e s t e r b u r g (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Proč do omrzení stavěl na pravý kraj zálohy chybujícího veterána Poborského?
Proč Jarolím dostal šanci jen na 27 minut v posledním utkání, když během sezony v Hamburku dokázal, že z něj vyrostl vynikající záložník?
Proč na šampionátu nebyl buldok Jarošík, který jako pravý univerzál dokáže pomoci defenzivě i prorazit obrannou hráz soupeře?
Proč se do nominace nevešel levý záložník Skácel, když prožil ve skotské lize báječnou sezonu?
Cokoli můžete trenéru Brücknerovi vyčítat, když jeho tým neproklouzl ani do osmifinále.
Na všechny výtky má odpověď.
Logickou. Při mistrovství světa v Německu vsadil na tým, který si vypiplal. Od mládenců, které vedl už před devíti lety v reprezentaci do 21 let, až po Nedvěda s Poborským, které jako trenér poprvé potkal až v roce 2001.
Nelze se mu divit, že vsadil na vyvolené a vyzkoušené, byť někteří (Lokvenc) byli po dlouhém zranění, jiní bez luxusní formy (Jankulovski, Galásek) či za zenitem (Poborský).
Brückner je geniální stratég, kterému se však vyčítá, že po sobě nechává potopu.
Vybere si hráče, které vycepuje do báječného souboru s vytříbenou taktikou. Naučí je svou koncepci, která má obvykle úspěch.
A proti elitě stojí náhradníci, kteří jen zpovzdáli sledují, jak se první výběr zlepšuje.
Zlatí versus prašiví.
Olomoucký ředitel Kubíček líčí, jak po sobě Brückner po každém angažmá v klubu zanechal trosky. Sezonu klidně zvládl odehrát se dvanácti muži, vyždímal je, ale když tři čtyři vypadli, celé mužstvo se hroutilo.
Když přišel nový trenér, musel tým od základů stavět znovu.
Děje se něco takového v reprezentaci? V malém měřítku možná ano.
Brückner zkrátka věří vyzkoušeným.
Třeba Jarošíka si nikdy neoblíbil, byť by se mu fotbalový válečník s vítězným charakterem hodil. Technického hračičku Zelenku zval pouze na záskok, defenzivní muž Hübschman býval pouhou záplatou.
Jenže problém netkví v Brücknerovi – on se může zachovat sobecky, má právo vybrat si podle svého.
Problém je v nuzné konkurenci.
Na veterány, kteří pamatují stříbrné Euro 1996, se nikdo netlačí. Proto stále hraje třeba Poborský, proto je Nedvěd nepostradatelný a Galásek má místo jisté.
Ano, Brückner současný výběr znovu vyždímá. Nic jiného mu nezbývá.
Jenže až slavní třicátníci opravdu skončí – ať to bude zítra nebo za dva roky – výměna generací může být bolestná.
Rosický, Baroš a Čech sice hvězdami zůstanou, ale bude jich málo na to, aby celý tým odtáhli. Za nimi je prázdno.
Český fotbal už nemá kde brát.
