Den poté: žal je pryč, myslí se na AC Milán

Praha, Ostrava - Je neděle, 10 hodin dopoledne. Sparťanští fanoušci se možná trpce probouzejí, ale fotbalisté už potí trička na tréninkovém hřišti. Co se jim honí hlavou, když před pár hodinami možná ztratili ligový titul? Že je to třeba pravda. "Ale říct, že je po titulu, to si nahlas stejně nikdo nedovolí," říká Petr Voříšek.

Než vyběhli k tréninku, měl k nim trenér Kotrba asi desetiminutovou řeč v kabině. Jeho tradičně pronikavý hlas dobře tlumí stěny.

Všichni vědí, že za bezbrankovou remízu 0:0 s Příbramí si mohou sami. "Nevedeme ligu, protože nevyhrajeme takzvaně obyčejné utkání. Taháme míč, každý hraje na sebe. Tohle je cesta do pekel," zlobí se Jiří Kotrba.

Zanedlouho na trávníku vypadá už klidně. Vztek nebo žal jsou pryč, i on začíná mít myšlenky upřené na osmifinále Ligy mistrů přijede AC Milán.

Celý stadion se už strojí na úterní slávu, řemeslníků se na Letné motá víc než fotbalistů.

Kdo v sobotu hrál, vyklusává ve skupince kolem hřiště. I trenér běhá - celou dobu vedle kapitána Poborského. Povídají si.

Od teletextu hráči utekli
O s t r a v a - Že Sparta přijde o dva body? S tím ostravští fotbalisté vůbec nepočítali.
Když jim skončil sobotní trénink, přišli hráči do kabiny a zapnuli si na televizi teletext. Právě byl poločas - 0:0. Do té doby nevěděli o zápase nic. Ani je to prý nelákalo vyzvídat, aby jim někdo podával zprávy přímo na hřiště.

"Stejně bychom to neovlivnili, tak coby," vysvětlil záložník Martin Čížek.

Osprchovali se a vyrazili na večeři. Mezitím sparťané marně podnikali útočné nájezdy. Čas běžel, tep hráčů Baníku se přesto nezvyšoval.

Je s podivem, že když zápas končil, vytrvali u večeře na stadionu jen tři fotbalisté - Čížek, Žůrek a mladík Magera. Ostatní už byli na cestě domů.

"Fanoušky možná vzrušuje klikat na internetu nebo teletextu a zjišťovat, jak hraje Sparta. Nás ne. My se nesmíme ohlížet na Spartu. Jestli chceme titul, musíme si ho uhrát sami," tvrdí Čížek. 

Po deseti minutách se všichni zastavují. Protahují se u zábradlí a pak znova výklus. Teď už mají tři míče, které si předávají z ruky do ruky. Kdo je právě drží, na Kotrbovo písknutí dělá kotrmelec. Hra pro děti, ne pro dospělé chlapy.

"Chci, aby to nebylo běhání do zblbnutí," vysvětluje kouč. Zakopat si s míčem mohou až téměř po hodině.

Na druhé půlce hřiště trénují náhradníci a hlavně gólmani. Zvykají si na nové míče. Budou s nimi hrát jen v úterý proti AC Milán, pak se vrátí k původním. Je to na přání organizátorů Ligy mistrů.

"Nejradši bych..." nedořekne Jaromír Blažek. Gólmani nemají změny rádi, ani on ne. "Připadá mi, jako by míč byl potažený šusťákovinou. Klouže."

Za 75 minut je konec. Pár hráčů si dává oběd na stadionu, ostatní ujíždějí domů. Kotrba a Poborský v autě spolu. Trenér a kapitán.

Příbramský brankář Pařízek zasahuje před Poborským. S číslem 17 asistuje Rychlík.