Prezident klubu Sabol se před ligou nechal slyšet, že chce skončit do sedmého místa. Po třinácti kolech je Prešov osmý. Cítíte nějaké tlaky?
"Vedení nedávno situaci přehodnotilo. Berou tento ligový ročník jako přelomový s tím, že mužstvo se musí v nejvyšší soutěži hlavně zachránit. Z desetičlenné ligy sestupuje jen jeden, ale samozřejmě bude lepší, když budeme třeba sedmí než devátí."
Nevydařený začátek jste přežil bez úhony. Přišel potom během podzimu nějaký krizový moment, kdy jste cítil nůž na krku? Vždyť jste v lize zatím vyhráli jen třikrát.
"Do zpěvu mi nebylo, když nás začátkem října třetiligový Bardejov vyřadil ze Slovenského poháru. Do očí mi sice nikdo nic neřekl, ale ta dusná atmosféra by se dala krájet."
Jak vůbec na Slovensku berou českého trenéra?
"Musím to zaklepat, ale zatím si nemůžu stěžovat. Diváci na mě jako na nevítaného Čecha ještě neřvali, vyjdu i s hráči a klubové vedení mi věří. Jen jednou se mi přihodila taková zvláštnost, když mi na klub přišel dopis, který souvisel s tím, že jsem Čech."
Můžete prozradit, o co šlo?
"Když jsem byl v Prešově asi půldruhého měsíce, mimo jiné jsem na hráče apeloval, že by jejich profesionalismus měl být na hřišti víc vidět, že by si při té velké nezaměstnanosti, která v kraji panuje, měli své práce mnohem víc vážit. Tahle má slova se dostala do novin a autor toho dopisu pak poukazoval na to, že mluvím o té nezaměstnanosti, ale že vlastně Slovákům sám práci beru. Navíc když jsem si s sebou z Budějovic přivedl i dva hráče Mitase s Vybíralem."
Máte u svých svěřenců autoritu?
"To by spíš byla otázka pro hráče, ale já jsem přesvědčen, že mě uznávají. Kdybych vycítil, že mě neberou, sám bych to zabalil. Protože uspět můžete, jen když za vámi hráči stojí, jinak to nemá žádnou cenu."
V létě jste říkal, že prešovské angažmá jste nebral jako fotbalovou degradaci. Stojíte si za tímto názorem pořád?
"Samozřejmě. Například minulý víkend jsme doma hráli s bratislavským Slovanem a všichni se tu shodli, že to byl nádherný zápas. Tím spíš, když jsme vyhráli. Slovan, Inter, ale i Prešov, tahle mužstva mají pořád velký zvuk. Nijak degradovaný si ve své profesi nepřipadám. Na Slovensku a konkrétně i v Prešově je spousta výborných fotbalistů."
A pokud byste slovenské hráče srovnal s českými?
"Na rozdíl od českých fotbalistů nejsou Slováci na hřišti tak ukáznění a disciplinovaní. Mně to připadá, že tady si chce prostě každý zahrát fotbal, taktika netaktika. A hodně dlouho mi trvalo, než jsem své hráče naučil, že určitý herní systém, ve kterém má každý své úkoly, se bezpodmínečně musí dodržovat. Největší kus práce se podařil s obranou, která v začátku ligy dělala hrozné chyby. Teď už to jde a se zadáky se lepší celé mužstvo."
Ve svých prešovských začátcích jste uvažoval, že budete za rodinou domů do Českých Budějovic létat. Jak to vlastně dopadlo s nabídkou kamaráda, který malé letadlo vlastní?
"Zůstal jsem u auta, protože obránce Mitas, kterého jsem do letecké party verboval, má z létání nevýslovnou hrůzu. A pro jednoho by ten let vyšel moc draho. Tak jednou jednou za čtrnáct dní dělám těch šest set osmdesát kilometrů tam a zase zpátky malým renaultem."
