Takových útočníků jako on je v Česku málo. Urputný, dravý, rychlý, bije se hlava nehlava, provokuje. Právě jeho styl hry pomohl změnit Slavii. Technickému mužstvu, které se spoléhalo na zručnost ve středu pole, scházeli bojovníci a vítězné povahy. Přišli však Zelenka a bratři Doškové a cosi se upravilo. Mužstvo neprohrává, nevzdává se, když se nedaří.
"Jsem takový. Prohry mě štvou i při tréninku. Hrozně to prožívám. Všichni trenéři mi celý život vtloukají do hlavy: hlavní je srdíčko, makej na doraz, pak k tomu přidej ještě to, co umíš." Když ve čtvrteční odvetě v Bukurešti z posledních sil uháněl na brankáře Steauy Ritliho, nepřemýšlel, jestli dá gól, nebo ne. Aspoň tak to tvrdí. "Viděl jsem, že míč narazí do tyčky. Ale v tu chvíli jsem byl šťastný, že postupujeme." Kdyby skóroval, Slavia by porazila Steauu po domácím triumfu 4:1 i venku.
Takhle to skončilo 1:1. Ale jemu bylo celkem jedno, že šanci spálil. "Fotbalový život nepočítám na góly, i když jako útočník jsem podle toho mezi lidmi hodnocený. Stačí mi, když odvedu kus práce. Když se mám posuzovat sám před sebou, pokaždé hledám, jestli jsem byl platný pro mužstvo. Když zjistím, že jo, tak mi je fajn." Vystřelil, sledoval drcnutí míče o tyčku a pak si chytil lýtko, protože dostal křeč. Vzápětí střídal. Popobíhal ke střídačce, ale stačil ještě podráždit nervy útočníka Sabina Ilieho, se kterým se celý zápas pošťuchoval. Když kolem něho proběhl, anglicky mu řekl: Tak hodně štěstí, Sabine! A plesknul ho do ruky.
Rumun vypěnil a po Zelenkovi plivnul.
Slávista se ani neotočil a běžel střídat.
Nezapomněl však podráždit ironickým zatleskáním lidi v hledišti. "Byla v tom kapka provokace, ale hlavně jsem chtěl ukázat, jak jsem šťastný." Často takový styl používá - být chytřejší než soupeř, zkusit provokaci, mazanost nebo důmyslný kousek, aby vyvedl strážce z koncentrace a donutil ho k chybě. V současném složení Slavie je Zelenka ohromně důležitý, i když branek moc nestřílí: šest v podzimní části ligy a jedinou v poháru.
"Snažím se něco vytvořit, pomoct, bojovat pro ostatní," popisuje. "Nemusím dát gól, ale jsem strašně spokojený, když si můžu s kluky plácnout po vítězství, když mě trenér Cipro pochválí, že jsem se snažil. To zahřeje mnohem víc než od kamarádů v hospodě." Před rokem prožíval nádherné životní období. Za Viktorii Žižkov střílel jeden gól za druhým a na podzim jich stihl devět. Byl žádaný, spekulovalo se, za kolik a kdo jej koupí. "Tehdy jsem si myslel, že už nemůžu být spokojenější.
Teď ale cítím, že jsem daleko spokojenější." Pomohl Slavii k výtečnému podzimu a do jarního osmifinále Poháru UEFA. "Už se těším na středeční los.
Mezi poslední šestnáctkou jsou jen samá velká jména."
"Jsem takový. Prohry mě štvou i při tréninku. Hrozně to prožívám. Všichni trenéři mi celý život vtloukají do hlavy: hlavní je srdíčko, makej na doraz, pak k tomu přidej ještě to, co umíš." Když ve čtvrteční odvetě v Bukurešti z posledních sil uháněl na brankáře Steauy Ritliho, nepřemýšlel, jestli dá gól, nebo ne. Aspoň tak to tvrdí. "Viděl jsem, že míč narazí do tyčky. Ale v tu chvíli jsem byl šťastný, že postupujeme." Kdyby skóroval, Slavia by porazila Steauu po domácím triumfu 4:1 i venku.
Takhle to skončilo 1:1. Ale jemu bylo celkem jedno, že šanci spálil. "Fotbalový život nepočítám na góly, i když jako útočník jsem podle toho mezi lidmi hodnocený. Stačí mi, když odvedu kus práce. Když se mám posuzovat sám před sebou, pokaždé hledám, jestli jsem byl platný pro mužstvo. Když zjistím, že jo, tak mi je fajn." Vystřelil, sledoval drcnutí míče o tyčku a pak si chytil lýtko, protože dostal křeč. Vzápětí střídal. Popobíhal ke střídačce, ale stačil ještě podráždit nervy útočníka Sabina Ilieho, se kterým se celý zápas pošťuchoval. Když kolem něho proběhl, anglicky mu řekl: Tak hodně štěstí, Sabine! A plesknul ho do ruky.
Rumun vypěnil a po Zelenkovi plivnul.
Slávista se ani neotočil a běžel střídat.
Nezapomněl však podráždit ironickým zatleskáním lidi v hledišti. "Byla v tom kapka provokace, ale hlavně jsem chtěl ukázat, jak jsem šťastný." Často takový styl používá - být chytřejší než soupeř, zkusit provokaci, mazanost nebo důmyslný kousek, aby vyvedl strážce z koncentrace a donutil ho k chybě. V současném složení Slavie je Zelenka ohromně důležitý, i když branek moc nestřílí: šest v podzimní části ligy a jedinou v poháru.
"Snažím se něco vytvořit, pomoct, bojovat pro ostatní," popisuje. "Nemusím dát gól, ale jsem strašně spokojený, když si můžu s kluky plácnout po vítězství, když mě trenér Cipro pochválí, že jsem se snažil. To zahřeje mnohem víc než od kamarádů v hospodě." Před rokem prožíval nádherné životní období. Za Viktorii Žižkov střílel jeden gól za druhým a na podzim jich stihl devět. Byl žádaný, spekulovalo se, za kolik a kdo jej koupí. "Tehdy jsem si myslel, že už nemůžu být spokojenější.
Teď ale cítím, že jsem daleko spokojenější." Pomohl Slavii k výtečnému podzimu a do jarního osmifinále Poháru UEFA. "Už se těším na středeční los.
Mezi poslední šestnáctkou jsou jen samá velká jména."
