V České republice, přesněji v Jihlavě, strávil svůj první rok.
Rok, po němž si v klubu zajisté ulevili: Ještě že tě máme, Davisi.
Řekněme si to na rovinu. Nebýt devíti Ikaunieksových gólů, tak na Vysočině by teď patrně střádali plány, kterak znovu vybojovat ligu.
Není obvyklé, aby mančaft, jenž bojuje o záchranu až do předposledního kola, měl ve svých řadách muže s takovou střeleckou potencí.
Kdo by se tedy divil, že kluby z první poloviny tabulky během léta rychle zbystřily.
„Zájem o Davise jsme registrovali,“ přitaká nový ředitel Jan Staněk.
Zároveň ale poodhaluje, že se vše odehrálo spíše jen v rovině: Kolik byste za něj chtěli, Jihlavo?
Vysočina se domnívá – a vcelku právem – že jde o nadstandardního útočníka. Podle toho taky svůj klenot ohodnotila. „Možná tedy i tím, co jsme odpovídali, jsme zájem odrazili,“ prohlásil také Staněk.
Sám Ikaunieks se pro MF DNES nechal slyšet, že „nabídky nebyly nijak konkrétní“. Proto taky říká obligátně: „Jsem v Jihlavě, mám tu smlouvu na další dva roky, soustředím se tedy jen na Jihlavu.“
Sebevědomí mu evidentně nechybí. V sobotní generálce proti nároďáku Bahrajnu krásně zavěsil v druhé půli pod břevno, pak ještě přidal druhou branku. „Cítím se dobře, jsem ve formě,“ povídal lámanou angličtinou.
Zkusím tedy nahodit: Vloni devět gólů, co letos?
„To bych jich chtěl dát ještě víc, takže minimálně deset,“ usměje se. Pak trochu zvážní: „Ne, ale v první řadě je důležitý týmový úspěch.“
Byl by moc rád, kdyby se neopakoval loňský tuhý boj o udržení. „To byl hodně těžký rok,“ uznává.
Trenéři se zase v Jihlavě měnili jak na běžícím páse. Také letní přípravu fotbalisté prožili pod novým koučem, jímž je Ivan Kopecký. Tuto sobotu pod ním v Karviné hráči poprvé odehrají ostrý ligový zápas. „Přišel s novými prvky; hodně jsme trénovali s míčem, to mám radši než běhání,“ vykládal Ikaunieks.
Když trenéři promlouvají k hráčům, mluví pochopitelně česky. Po roční štaci v cizí zemi útočník z Lotyšska tvrdí: „Všemu nerozumím, ale běžné věci pochopím.“
Pilovat češtinu navíc odteď plánuje také při hodinách s lektorem. Znalost jazyka jistě přijde vhod nejen na hřišti, ale třeba i v centru města. O Jihlavě říká upřímně: „Je to docela malé město. Nic moc se tu nedá dělat. Nicméně já jsem tady prioritně kvůli fotbalu.“
Žije tu sám. Z Lotyšska ho pravidelně navštěvuje přítelkyně. „Jednu dobu tady byla asi měsíc,“ povídá. Přijede jistě také letos.
Tak jako ona, i jiní od 23letého hocha na hřišti zase očekávají hodně.
Koneckonců, jeho důležitost jen stvrzují slova Staňka: „Považuji skoro za naše posílení, že se nám ho podařilo udržet.“