Vzpomínky se teď vracejí. Co v roce 2004 začalo zdvořilostním oťukáváním, pokračovalo dlouho jako pohádka a letos to skončí. Nečekaně. Nebo ne?
Petr Čech, ta celosvětově uznávaná celebrita, v úterý oznámil, že dohraje sezonu a sbohem. Trávníček, ze kterého už se dávno stal blízký rodinný přítel, už to věděl dřív.
Byl to šok, když vám Čech oznámil, co zamýšlí?
Petr není člověk, který by dělal unáhlená rozhodnutí. O životě přemýšlí, nemění názory, plánuje dlouho dopředu. Dalo se vytušit, že se to stane. Lhostejno, jestli prvního ledna nebo patnáctého dubna.
Tak kdy se to stalo?
Sedmadvacátého prosince si s námi dlouho volal. Na střídačku se mnou a Viktorem Kolářem (šéf fotbalové sekce Sport Investu). Z hlasu jsme poznali, že už je přesvědčený, že už ho nic nezviklá.
Čekal, že mu Arsenal nabídne novou smlouvu, a nic. Byl zklamaný?
Byl nad věcí, uměl si to manažersky zdůvodnit. Jaké jsou plusy, jaké minusy. Jak a kdy oznámit svůj konec. Jen jsem mu několikrát zopakoval: Uvědomuješ si, že když to uděláš, je to definitivní?
Zaváhal?
Vůbec ne.
A vaše reakce?
Řekl jsem mu, že se nikdy nesmí dostat do situace, aby toho kroku litoval. Že musí jít jen dopředu a neotáčet se.
KVÍZ: Rekordy, výroky a zajímavosti, které lemovaly Čechovu kariéru |
Znám ho dvacet let a musím říct, že mě jeho rozhodnutí až dojalo. Jako by tím zmizela poslední česká fotbalová jistota.
Na jednu stranu je to smutné, ale víte, že mně v tomto týdnu přišel každý den naprosto normální? Všechno bylo tak hektické, že se mnou žádné emoce necloumaly. V pondělí večer jsem Petrovi řekl: Děláš výjimečnou věc, tak si příští den užij.
Jde to vůbec, když oznamujete konec?
I teď udělal krok, který je výjimečný. Končí na vrcholu, což je umění krále. Až za spoustu let lidi pochopí, co se stalo, co všechno dokázal a jak tu naši malinkou zemičku zviditelnil.
Je to rozhodnutí nezvratné? Nic ho nezviklá?
Čechíno není člověk, který by otáčel názory. V jeho očích je to definitivní. Styděl by se sám před sebou, kdyby to vzal zpátky. I tím ukáže svou sílu a charakter. Nikoho nechce zklamat a cítí, že nadešla ta správná chvíle.
I vy si to myslíte?
Možná je to za minutu správná chvíle, ale on prostě nechtěl čekat.
Neexistovala varianta, že by šel třeba po sezoně o patro níž? Do West Hamu, do Crystal Palace, prostě jinam?
Ne, jeho ambice náležely a náleží Arsenalu. Rád by na jaře pomohl vyhrát Anglický pohár a Evropskou ligu. To by byl jeho vysněný konec, tečka s trofejí. Každopádně Arsenalu férově a s velkým předstihem řekl, že si musí najít jiného gólmana.
Zaskočil trenéra Emeryho?
Zaskočil všechny.
Jakou roli v Čechově rozhodnutí hrál fakt, že od září dělá v Premier League náhradníka?
Nemyslím, že nějak zásadní, jen o tom všem nejspíš intenzivněji přemýšlel. Hlavně jsem přesvědčený, že on se nikdy nesmířil s pozicí dvojky. Ani na vteřinu. Když v říjnu doléčil zranění, makal, aby byl připravený. V listopadu jsem mu řekl, že bych rád v lednu přiletěl na zápas proti Chelsea, a on hned: Hele, to už budu zase v bráně, natuty.
Pikantní souboj se hrál právě v sobotu podvečer.
Upřímně si myslím, že by si Petr zasloužil chytat. Pořád je lepší než jeho konkurent Leno. Nedělá chyby, má zkušenosti, vítěznou mentalitu, perfektně se připravuje. Bohužel teď je dvojkou s jedničkou na zádech.
Čechovi bude sedmatřicet, třeba jen Arsenal vyčkával.
Petr je člověk, který si chce a potřebuje budoucnost plánovat dopředu, a myslím, že po tom všem, co ve fotbale dokázal, na to má i nárok. Najednou se zastavil a povídá: A má vůbec cenu pokračovat?
I tělo mu naznačovalo, že je čas?
Jeho tělo funguje líp než u většiny vrstevníků. Z každého problému se vyhrabal dřív, než lékaři původně předpokládali, ale samozřejmě všichni stárneme. Prostě se sešlo víc důvodů, které zohlednil.
Ještě má před sebou čtyři měsíce, přesto mě i z novinářského ohledu přepadá lítost, protože skončí jedna dlouhá éra. Vy jste na tom jak?
Pořád jsem v módu, že se nic moc neděje. Taky jsem považoval za rutinu, že Petr stojí v brance a můžu za ním letět na zápas. Teď se prostor velmi zúžil a nostalgie je na místě.
Vzpomenete si, kdy jste se potkali poprvé?
Pod Strahovem, v hotelu Pyramida. Petr přijel mercedesem z Rennes, ale už měl podepsanou smlouvu v Chelsea. Já jsem mu představil nový marketingový projekt, jaké reklamy by se daly udělat, čemu se věnovat, jaké sponzory oslovit.
Co Petr?
Dodnes se smějeme tomu, že ze mě měl divnopocit: Nějaký Trávníček mi tu vykládá, že budu světová značka.
Kdy vás vzal?
Časem. A celkem brzy. Třeba tomu pomohlo první větší focení. Pan Zíka, který tehdy ve Sport Investu pracoval, vyslal do Londýna fotografa Ondřeje Pýchu a že prý je všechno domluvené a nic nebude problém. Jenže Ondra přiletěl, čekal na zprávu a nic. Ani Čechíno nevěděl, že se něco chystá. Já byl shodou okolností v Londýně a zařídil, co bylo potřeba. Dodneška vzpomínám, jak Petr pózoval vleže na silnici a kolem jezdili vyjevení taxikáři.
I to byla cesta, jak být vidět?
V té době český sport miloval Neumannovou, Valentu, Haška, Jágra, Šebrleho. A najednou do toho přišla Chelsea, Čech, fotbal, Anglie, Abramovič. To byla kombinace, která se musela využít. Petr při své vrozené skromnosti určitě nemyslel na to, že ho brzy bude znát celý svět. Myslel jenom na sportovní stránku, ne na obchodní.
Jaký byl váš první dojem?
Sympaťák. Já mluvil, on poslouchal, díval se mi do očí a pobrukoval si nějakou melodii, což dělá dodneška.
Co váš příběh?
Začínal jsem dělat marketing ve Sport Investu a majitelé mi řekli: Tady máš určitý objem peněz pro sebe a dělej s nimi, co uznáš za vhodné. Je na tobě, jestli si je vybereš hned, nebo postupně za tři měsíce, ale další nebudou, pokud na sebe nevyděláš. Tak jsem to zkusil. Petr měl našlápnuto. No vidíte, dneska je značkou, kterou zná celá planeta. Tisíce lidí mu přes sociální sítě děkují za to, co dokázal a jakým je vzorem. Až mi z toho běhá mráz po zádech.
Mimochodem, jak jste ty první peníze investoval?
Do sebe. Abych si zaplatil bydlení, kancelář, auto. I poslední korunu jsme investovali, abychom projekt Čech rozjeli.
Co kdyby se nerozjel?
Je jasné, že hlavně Petrovi vděčíme za to, jak dnes vypadá naše marketingová agentura a vlastně celá společnost Sport Invest.
Máte pod sebou Ledeckou, Sáblíkovou, Hertla, Kadeřábka a desítky dalších sportovců, jenže ztratíte největší jméno. Bude to zásah?
Nepochybně, přesto se i z minusu dají vzít pozitivní věci. Náš základní úkol teď je, abychom Petrovi pomohli identifikovat se s jeho budoucností a s příležitostmi, které přijdou. Petr má takové jméno, že velkou značkou zůstane. Navíc věřím, že i jeho nové angažmá – ať už bude jakékoli – bude mít globální rozměr.
Vy už víte, co bude po létě?
Petr asi tuší, co bude dál, ovšem nic připravené není. Zbytek jara patří tomu, aby dokázal, že si zaslouží chytat za Arsenal.
V anglických novinách se objevilo, že ho zpátky do Chelsea láká velký boss Abramovič.
To mi vůbec nepřísluší komentovat. Stále platí smlouva s Arsenalem.
Co trenérská dráha? Na licenci přece pracuje.
Do budoucna je to určitě jedna z cest, po které se může vydat.
Chápu, že nechcete ani naznačovat, tak pojďme ještě vzpomínat. Kterou z relikvií od Petra máte nejradši?
Nejradši mám zážitky. Ten pocit, když v Mnichově vychytal Bayern při penaltách a pro Chelsea vyhrál Ligu mistrů. Seděl jsem vedle Petrovy manželky Martiny, jejího bráchy a byl to nesmírně intenzivní zážitek. Taky vzpomínám na naše golfové souboje ve Španělsku nebo na obyčejnou procházku po Praze. V pět ráno, s doutníkem.
Během sezony?
Ano. Všechny sezony byly tak narvané, že jsme vždycky museli čekat na chvíli, kdy bylo vhodné trochu zastavit a uvolnit se.
Která slova vás napadnou, když se řekne Petr Čech?
Pracovitost, víra, profesionalita, odhodlání, kamarádství, lidskost. Petr se dávno dostal do pozice, kdy mohl říkat ne. I Moje marketingové nápady, nemluvě třeba o novinových rozhovorech nebo hromadě dalších žádostí, mohl shazovat ze stolu. Ale se žádným projektem, které jsem přes svoje vlastní síto procedil, mě neposlal do háje.
Ale co až odchytá poslední zápas?
Nebude třeba slov. Jen ho obejmu a poděkuju.
Po sezoně končím, překvapivě prohlásil brankář Petr Čech:
