Nastoupit měl na apríla, a tak nebylo jasné, zda nejde o žert. Místní mančaft, kterému v obraně velí jeho starší bratr Marek, je poslední v 1. B třídě a chtěl vytáhnout trumf. Borce, který s Hazardem vykopal pro Lille francouzský titul, posbíral celkem sedm klubových trofejí, působil v PSG, Hamburku, Laziu Řím nebo Newcastlu a ještě na podzim se pokoušel s Ostende probít do Evropské ligy přes Marseille.
Nakonec jen udílel pokyny od lavičky, kde seděl jediný náhradník s kulatým bříškem. „Bohužel se to v Belgii zaseklo, asi kvůli velikonočním prázdninám. Ale byl jsem nachystaný a měl jsem hrát,“ litoval vytáhlý sedmatřicetiletý stoper.
V Ostende ukončil předčasně kontrakt. Po patnácti letech v cizině už plánuje hrát jen pro rozptýlení myšlenek. Vystoupili jsme po úzkých točitých schodech v útrobách klubu, minuli se s Rozehnalovou dcerkou Beátou, jíž hlídala babička, posadili se za dlouhý stůl, a zatímco začínala druhá půle, odchovanec Olomouce v elegantních brýlích tiše vyprávěl o vážných důvodech, jež ho přiměly v rozhovoru pro MF DNES oznámit: „Je čas ukončit kariéru.“
Jaké formality jsou třeba, abyste si teď mohl zahrát za Kožušany?
Je to složitější než na profesionální úrovni. To stačí, když to podepíšete, pošlete faxem a jste hráčem dalšího klubu. Tady se musí ukončit smlouva a zažádat o uvolnění hráče ze zahraničí. A to je ten problém. Vysvětlili mi na FAČR, kde jsem narazil na příjemnou slečnu, která dělá mezinárodní přestupy a byla schopná to udělat i z domova, že pokud nebudu mít e-mailem schválení z Belgie, tak to nepůjde. Šlo jen o to, aby člověk v Belgii odeslal potřebný mail.
Takže příště v Chomoutově?
Doufám. Těším se. Škoda, že jsem nemohl pomoct teď, protože...
... náhradníků nemáte moc.
Nemáme a hráli jsme se soupeřem, který je o dvě místa před námi, potřebovali jsme vyhrát.
Co vás tak láká do zeleného dresu Kožušan? Patriotismus, kopnout si s bratrem na stoperu?
S bráchou na stoperu určitě ne, protože na stopera už nepůjdu, jen kdyby byla nouze. Patriotismus, ale hlavně brácha, protože na mě čeká. Už mu je přes čtyřicet a vždycky jsem se sem chtěl vrátit na stará kolena a hrát pro radost vesnický fotbal, ze kterého jsem vzešel.
Není na to ještě čas?
Asi už není. Bohužel se to sešlo tak, jak se to sešlo. Mně bude teďka osmatřicet. Už jsem přemýšlel, že po této sezoně ukončím profesionální kariéru, a moc jsem nechtěl hrát nižší soutěže, i když vyšší než Kožušany. Buď skončit úplně, nebo pokud bych chtěl ještě pokračovat, tak byla jediná volba Sigma Olomouc, ale to už jsem pustil z hlavy.
Proč? Sportovní manažer Sigmy Ladislav Minář o vás zájem měl.
To mě těšilo, jistě. Ale měli jsme rodinné problémy. I proto jsem ukončil smlouvu v cizině. A jde o to, že chci vrátit rodině to, co jsem jí v uvozovkách vzal, když se obětovala mně. Chci hrát už na takové úrovni, abych mohl o víkendu vyjet a nestarat se o to, jestli hrajeme, a mít trénink dvakrát týdně. Teď chodím s bráchou trénovat tady malé žáčky, mého syna. Takže i kvůli tomu. Mít klidnější rodinný život, protože už je potřeba. Stalo se, co se stalo...
Nemohu se nezeptat: Co se stalo?
Nechci to moc rozvádět, promiňte.
Chápu vás.
Jen mohu říct, že je to lepší. Vím, že na nás hodně lidí myslí. Lepší se to a mělo by se to vyřešit. To je moje priorita. Proto jsem nechtěl být v Ostende, nebo přemýšlet, jestli budu hrát za Sigmu, nebo ne. Moje myšlenky jsou s rodinou, aby se to vyřešilo tak, jak všichni doufáme. Rodině to dlužím. Žena se vzdala celé své kariéry, už za studií na vysoké škole odešla se mnou do Belgie, od té doby mě následovala, dělala nám zázemí, z větší části vychovala děti, protože já jsem byl na trénincích, soustředěních. Doufám, že budu mít možnost to tak splatit a všechno bude potom fajn.
A pak by vás mohla Sigma ještě na sezonu přemluvit?
Řeknu to takhle: Divil bych se, kdyby měla zájem. Bude to těžké, ale nikdy neříkejte nikdy. Teďka se soustředím na rodinu. Chtěl jsem hrát a trošičku se odreagovat od starostí, proto jsem řešil Kožušany narychlo. Minimálně půlrok budu tady s bráchou.
Takže ještě nepsat titulek: Rozehnal končí s kariérou?
Já to tak nemám rád, ale nemyslím si, že bych se ještě vrátil.
Sigma by mentora a tak zkušeného profíka potřebovala.
Lichotí mi to a nebudu se bránit komunikaci, ale nevím, co bude příští týden, a nechci něco slibovat. Teď to cítím tak, jak to je: tedy skončit.
Nikdy neuměl být zlý. Poklona pro RozehnalaPohled Jana Paličky V blankytně modrém dresu s číslem 22 se ohnul pro míč, postavil ho na bílý puntík a sám sobě si nakázal: „Teď hlavně nic nevymýšlej!“ David Rozehnal udělal přesně to, co na tréninku. Couvnul si jen dva kroky a ani jednou se nepodíval na brankáře. I nenávistný hvizd fanoušků Sampdorie Janov, kteří povykovali hned za brankou, mu v hlavě nepřekážel. Pravačkou práskl do balonu, šmahem se otočil a na tribunu poslal vzdušný polibek manželce: „Možná se rozklepu za tři dny, ale v té chvíli jsem nervózní vůbec nebyl.“ Mazácká penalta od stopera, který penalty kopal naposledy někdy v žáčcích, posunula Lazio Řím k triumfu v Italském poháru. Psal se květen 2009 a Rozehnal pořád věřil, že má parametry na světový fotbal. V Paříži hrál s bombarďákem Pauletou, v Lille s kouzelníkem Hazardem, v Newcastlu třeba s rychlíkem Owenem. Elegantní obránce s klidnou rozehrávkou, výborným výskokem, příkladný profík, parťák. Měl ideální míry s jedinou vadou: Byl až příliš hodný. Na povýšení do nejlepší společnosti potřeboval drsnější chování, ostré lokty. Kolik trenérů do něj hučelo: „Buď zlej! Aspoň trochu. Zkus to.“ Nezkoušel to, zradil by sám sebe, svou čistou duši. Rozehnal by se rozhodně neměl loučit jako ten, o kterém kdysi trenér Brückner po zpackaném reprezentačním výkonu prohlásil, že hraje fotbalové baroko. Naopak mu patří velká poklona. Prošel šest evropských soutěží včetně Premier League. Jen 28 fotbalistů v celé historii nastoupilo za českou reprezentaci častěji. Tuplovaná poklona pak Rozehnalovi náleží za styl, kterým tečku udělal. Rozhodl se, že místo velkého fotbalu se teď bude starat o vážně nemocného člena rodiny. |
Jak to vzali v Ostende?
Nebylo to moc veselé, ale klub je malý. Já tuhle sezonu spíš nehrál, budovali to na budoucích hráčích. Možná je i dobře, že to tak skončilo. Ještě jsem se osobně neloučil, ta situace nastala znenadání, bohužel. Od konce prosince jsme tady. Na dálku jsem ukončil smlouvu, budu se tam vracet, protože v Lille si pronajímáme byt, máme tam všechny věci. Bylo to na rychlovku.
Čeho si v kariéře nejvíc vážíte?
Cením si, že odtud z Kožušan - přesně, jak sedíme - jsem se dostal tam, kam jsem chtěl. V první řadě do Sigmy, pak do zahraničí, reprezentace, velkých evropských klubů, že kariéra byla bezproblémová, neměl jsem velká zranění. Dokázal jsem, co jsem chtěl. To by mělo být v hlavách vlastně kohokoli, kdo si jde za svým snem a chce být třeba kosmonautem. Měl by důvěřovat svému srdci a určitě to zvládne.
Ani miliony vydělané fotbalem z vás neudělaly frajírka. Základ je v dobré výchově od rodičů?
Byl jsem dobře vychovaný jako maminka. I táta byl na mě pes. Drželi mě zkrátka. To jsem zdědil po něm, teď jsem takový na syna. Ale jsem za to rád. I díky nim jsem prožil takovou kariéru a jsem slušně vychovaný člověk. Jak jste říkal: vydělal jsem si peníze, které zajistí naši rodinu a rodinu našich dětí. I za to patří velký dík rodičům, kteří byli na začátku mojí kariéry. V průběhu a na jejím konci pak patří dík hlavně mé ženě a dětem. Držely mě a zajišťovaly domácí prostředí.
Syn Luka bude kopat za Sigmu?
Zatím za Kožušany, ale nebránil bych se. Říkal jsem mu, ať teď nic neřeší, kope si tady s bratrancem, trénuje ho můj brácha. Věřím, že ho to může zase chytnout, a potom uvidím. Tlačit ho nebudu. Budu rád, když zůstane u jakéhokoli sportu na kterékoli úrovni, protože sport je pro dítě důležitý - rozvíjí jeho schopnosti a hlavně odvádí od telefonů, PlayStationů. Což my jsme bohudík, když jsem byl malý, neměli. Ke sportu ho budu vést a podporovat.
I proto pomáháte bratrovi s tréninky, abyste na kluka dohlédl?
Dělám takového třetího trenéra. Baví mě to, kluci na mě koukají. Jsem na ně přísný jako táta na mě. Vedl mě až do třinácti let, mohlo by to pomoct i mému synovi. Nasbíral jsem dost zkušeností a můžu radit. To můj táta, i když mě vypiplal a vychoval dobře, neměl. Hrál druhou nejvyšší ligu. Já mám spoustu zkušeností ze všech koutů světa. V rozvoji kariéry bych mu mohl pomoct.
Změnily se vám životní priority?
Stoprocentně, protože maličkosti, jako že jste prohrál, nebo nehrajete, nebo někdo se chová tak a někdo onak, začnete přehlížet, dojde vám, že to jsou banální věci. Najednou začnete mít nadhled nad normálními starostmi, se kterými si spousta lidí dělá hlavu - a já jsem byl jeden z nich. Pak si uvědomíte, že důležitější je život, aby rodina byla zdravá a šťastná. Věřím, že to za pár týdnů budeme mít.
