Strach už nemám. Na svou šanci budu čekat, hlásí navrátilec Bystroň

Jde to pomaleji, než v Olomouci doufali. Ale podstatné je, že 32letý stoper David Bystroň se takřka po třech letech bez fotbalu vrací na trávník. V zimní přípravě bojuje o místo v druholigové Sigmě, kam zamířil už v létě z Plzně po trestu za doping a operaci kolena.

David Bystroň (vpravo) na lavičce fotbalové Olomouce. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Získal fotbalové tituly s Baníkem, Levski Sofia a Viktorií Plzeň, se kterou pak válel také v Lize mistrů. Tam však začal i tvrdý pád Davida Bystroně, když 6. prosince 2011 světová antidopingová federace oznámila, že po utkání s Borisovem objevila v jeho moči zakázanou látku.

Dvouletý distanc mu vypršel už před rokem, další rok léčil koleno. Od léta je posilou Olomouce. „Snad si vybojuji místo v týmu,“ hlásí v zimní přípravě. Konečně fit.

Jak se cítíte v plném zápřahu?
Je to určitě lepší a lepší. Trénuju už nějakou dobu, takže se cítím stále lépe. Vše zvládám, takže dobrý.

Co o něm řekli

Trenér Leoš Kalvoda: „Je tady Rajnoch, Šindelář a on. Pak už jen mladí. Byl bych hrozně rád, kdyby se mu zadařilo a dostal se do formy, protože by nám pomohl.“

Sportovní manažer  Ladislav Minář: „Netajím se tím, že jsem si to představoval snazší, ale pauzu měl velkou. Do projektu jsme s tím šli, třeba se do toho na jaře dostane. Je to na něm. David se po příchodu zapojil do týmu, začal hrát za B-mužstvo a v první fázi to vypadalo daleko slibněji. Hrál sebevědoměji s menším strachem než potom, když si v Hlučíně přehnul koleno a znovu musel mít pauzu, která se na něm hodně podepsala především v osobním strachu. Do té doby byl natěšený a nepřipouštěl si strach. Ale po další pauze jsem viděl, že už to bylo trošku horší, že jsme všichni cítili, že má strach o nohu. A to se odrazilo v dalších výkonech. Na jednu stranu jsme si mysleli, že to bude rychlejší, na druhou stranu jsme věděli, že po tak dlouhé pauze to nebude jednoduché. Podstatné je, že je zdravý. Ale klidně se může stát, že se tomu bude muset dát prostor ještě během jara, protože pauza byla velká.“

I strach z obnovení zranění jste už překonal? Trenér Kalvoda mluvil o tom, že vás brzdil.
Strach už nemám. Do soubojů chodím normálně. Záleží pak na trenérovi, jak to vidí. Já to na to vůbec nemyslím. Hlavně v přípravných zápasech s prvoligovými týmy na to ani nejde myslet. Je to něco jiného, je to rychlejší.

Jaké je nabírat téměř po třech letech herní praxi v přípravě proti prvoligovým soupeřům?
Je to fajn. Fotbal šel zase jinudy, ale myslím, že když budu dostávat šance, budu hrávat aspoň přáteláky, tak se chytnu a snad budu patřit do mužstva.

S čím teď máte největší potíže? Právě s herní praxí?
Ano, dohnat ještě trošku kondici s balonem. Ale soutěžní utkání jsou zase o něčem jiném. Jsem rád za každý zápas s klukama a že nechodím pořád jenom za béčko. Takže doufám, že praxi brzy získám.

Po trestu za doping a vážném zranění kolena jste se vracel naněkolikrát. Bylo to úmorné?
Já už na to nemyslím. Chci se vrátit, chci se prostě dostat do kádru. A doufám, že budu členem týmu a že budu i nastupovat.

Jakou máte šanci? Po odchodu stoperů Škerleho s Dreksou má Sigma k dispozici kromě vás ještě Rajnocha se Šindelářem.
Nevím, klukům se dařilo, takže já budu spíš na svou šanci čekat, ale chci hrávat, takže budu o místo bojovat. Každý chce hrát.

Věříte, že ještě můžete hrát svůj top fotbal jako v Lize mistrů?
Když se bude dařit, tak si myslím, že by to mohlo být dobré, ale top fotbal jako dřív to už asi nebude.

Nejlepší už máte za sebou?
Nevím, uvidíme. Věk mám dobrý, akorát. Vše může být jinak.

V Olomouci, kterou jste upřednostnil i před prvoligovým Slováckem, jste zatím spokojený?
Jo, vybral jsem si tak, chtěl jsem jít pomalejšími krůčky. A pan Minář mi dal čas na to se do toho zpátky dostat. Myslím, že je to správná cesta.