Jeden z nejúspěšnějších trenérů ve své zemi se proslavil v roce 2002, když dovedl Maccabi Haifa jako první izraelský klub v historii do Ligy mistrů. Uspěl i v Panathinaikosu Atény, se kterým získal v roce 2004 double. Krátce po tomto úspěchu však byl odvolán a na lavičce jej tehdy střídal český trenér Zdeněk Ščasný.
Řadu let byl asistentem trenéra izraelské reprezentace a na přelomu století vedl i tým do 21 let. Po vyhazovu z Panathinikosu krátce působil v bulharském Litexu Loveč a v ruském Vladikavkazu. Dalších úspěchů se dočkal až s Hapoelem Tel Aviv, který v roce 2006 dostal do základní skupiny Poháru UEFA.
Jako hráč nastupoval v záloze. Během třináct let v reprezentaci odehrál 53 oficiálních mezistátních zápasů a dal 5 gólů. Dvakrát hrál na olympiádě (1968 a 1976) a nechyběl ani u jediné účasti Izraelců na MS v roce 1970.
