Oni i ostatní však drželi palce marně. První anglický gól již v páté minutě utkání všem vyrazil dech, druhý o necelých dvacet minut později je znechutil a třetí těsně před přestávkou způsobil, že mnozí z fandů ještě před začátkem druhé půle z náměstí zmizeli a odspěchali domů.
Povznášející pocit, který Kodaň naplnil po vítězném utkání s Francií a postupu do osmifinále právě na účet mistrů světa, se již nebude opakovat. Dánští fotbalisté jeviště světového fotbalového festivalu opustili.
Smutek tu kupodivu zavládl i mezi řadou Švédů, kteří to do centra Kodaně mají z jihošvédského města Malmö jen dvacet kilometrů. Podle průzkumů Švédské televize, která zápas přenášela, drželo 57 procent fotbalumilovných Švédů palce "severským bratřím" Dánům a jen 43 procent přálo vítězství Angličanům, třebaže Anglii trénuje velmi populární švédský trenér
Sven Göran Eriksson.
Kodaňské hospůdky, překypující po minulých zápasech superlativy a optimismem, působily dojmem prázdnoty a smutku. To jen na veselí se přece pije pospolu a nahlas, vysvětlovali mnozí. Na žal si i spousta Dánů, jejichž země v českém úsloví dala žízni jméno, připije raději v ústraní.
