„Už když jsem své jméno viděl na Instagramu mezi náhradníky, tak jsem se tomu trochu smál. A pak mi v pondělí ráno volal Matěj Vydra a řekl mi, že jsem v nároďáku. Nevěřil jsem, myslel jsem, že si ze mě dělá srandu. Po deseti minutách mi to už došlo,“ líčil pobaveně Pudil.
Do reprezentace se vrací po dvou letech, naposledy hrál v listopadu 2016 proti Dánsku. Navíc tehdy ještě kopal na levém kraji obrany.
Vstupenky na Slovensko stále v prodejiLístky na zápas Česko - Slovensko (19. 11. v pražském Edenu od 20.45) jsou stále v prodeji. Fotbaloví příznivci si mohou vstupenky zakoupit tradičně na webu vstupenkyfotbal.cz, k dispozici mají čtyři cenové kategorie: 390 korun, 690 korun, 990 korun a 1190 korun. |
Postupně se z něj v anglickém druholigovém Sheffieldu Wednesday stal stoper a ty má mužstvo momentálně čtyři. I proto hodně překvapilo, že na něj trenér Jaroslav Šilhavý ukázal, sám Pudil už s hraním za národní mužstvo moc nepočítal. Tušil, že jeho „reprezentační éra“ končila.
„V hlavě jsem to měl,“ přiznal. „Ale nikam jsem nedával žádná vyjádření o konci, tyhle věci nedělám. Navíc nominačka může vždycky přijít.“
Přesně to se stalo a Pudil se najednou ocitl na srazu v pražském hotelu Don Giovanni. „Kluci to komentovali slovy: návrat ztraceného syna,“ rozesmál se.
Kvapně měnil původní plány: volal do Anglie na letiště, aby mu prodloužili parkování, protože se měl v úterý večer vracet po návštěvě rodiny zpět na ostrovy. Musel rychle shánět kopačky, protože s sebou žádné neměl.
„Čekám ještě na jedny, abych měl popřípadě v čem hrát,“ pousmál se. Vzápětí nicméně dodal, že s tím ale moc nepočítá.
„Je mi jedno, v jaké pozici tu jsem. Je mi jasné, že (v soutěžním utkání) proti Slovensku asi nebudu hrát v základní sestavě, jsem s tím smířen. Proti Polsku je větší šance, že bych si mohl nějakou minutu třeba kopnout. Samozřejmě by bylo fajn si zahrát, nechci, aby to vyznělo tak, že hrát nechci. Ale nemůžu to ovlivnit a jsem hlavně rád, že jsem zpátky,“ prohlásil Pudil, na jehož tváři přibyla výrazná jizva.
Je to následek zranění ze zápasu proti QPR, během nějž mu Angel Rangel kopačkou roztrhl obočí.
„Dělali mi šest nebo sedm stehů. Je to centimetr vedle oka, kdyby to trefil o trošku dál, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ale nezazlíval jsem mu to, nechtěl mě zranit. Prostě chtěl odkopnout míč a trefil mě. Hned se mi omlouval,“ popisoval hrozivý moment Pudil.
Když hovořil o tom, že se mu zranění v kariéře vyhýbala, z pověrčivosti si zaťukal na zuby. „Bohužel jsem ale teď během čtyř týdnů měl dvě,“ řekl. Kromě šesti štychů přišel ještě ke zlomenému nosu, naštěstí pro něj v dostatečném předstihu před duely národního týmu.
„Reprezentovat pro mě byla vždycky velká čest. S nějakými přestávkami jsem tady jedenáct let, zažil jsem tu velké hráče. Byl jsem rád pokaždé, když jsem tady mohl být. A na tom se nic nemění. Ale jak jsem řekl: Je mi 33 let a už jsem s tím ani nepočítal, spíš je čas na to, aby hráli mladí kluci,“ dodal nejstarší fotbalista z aktuálního výběru.
