A kdy jste se přestal bát?
Chvíli po gólu. Chytili jsme se, byli jsme lepší. Kluci si strkali balon pěkně po zemi.
Nebál jste se ani při šancích Adama Varadiho, který šel na vás třikrát sám?
Ani ne. Vždyť i my jsme měli několik dobrých příležitostí. A já věřil, že do konce zápasu minimálně vyrovnáme.
Co scházelo Varadimu k tomu, aby vás překonal?
Kdyby měl jen o trochu chladnější hlavu, mohl zkusit přehodit mě. Chodil jsem mu naproti, byl jsem docela dost venku z branky. Jenže to nezvládl.
Pomohlo vám, že ho znáte ze svého působení v Baníku?
To bych neřekl. Taková výhoda to není. Na tréninku je taková spousta situací, tolik různých hráčů. Navíc je hráči často řeší jinak než pod tlakem v zápase.
Vypsal jste pro spoluhráče nějakou odměnu za body z Bazalů?
Jo, jo. Padnou na to nějaké chlebíčky i zákusky.
Jak jste si zvykl v Plzni?
Jsem rád, že chytám. Je tu výborná parta, navíc nás stmelily odchody spoluhráče Jana Rezka a trenéra Michala Bílka do Sparty. Musíme víc držet všichni pohromadě.
