Měl 19 let a 56 dnů, když vyběhl do utkání se Spartou Praha. „Byl to úžasný pocit. Jsem za to strašně rád,“ řekl po duelu, v němž byl Baník lepší, byť prohrál 0:1.
Jak jste svou premiéru prožíval?
Před zápasem jsem byl nervózní, ale když jsem nastoupil, tak to ze mne spadlo.
Pomohly vám i první vydařené kontakty s míčem?
Určitě, chytil jsem se dobrou přihrávkou. Bylo to v pohodě.
Kdy vám trenér řekl, že nastoupíte?
Během týdne mi řekl, že bych se v sestavě mohl objevit.
Že byste mohl... Ale kdy jste se dozvěděl, že tomu tak opravdu bude?
Během tréninků, kdy jsme nacvičovali různé varianty sestav, jsem zjistil, že bych měl v sestavě být.
Na hřiště jste šel coby tvůrce hry. Cítíte se tak?
V juniorce jím jsem, takže jsem to měl plnit i v lize.
Fotogalerie z utkání |
Juniorka Baníku na rozdíl od prvoligového mužstva často vyhrávala. Bylo pro vás těžké hrát za tým, který prohrává?
Ne, to určitě ne. Přišel jsem hlavně bojovat a hrát, co umím.
Vaším úkolem bylo také střežit Matějovského. Je to tak?
Ano, měl jsem ho hlídat, aby moc netvořil hru. Balony spíše dával dozadu, takže se dá říct, že se mi to povedlo.
Ve druhém poločase jste už nebyl tolik vidět. Docházely vám síly?
Týden před zápasem jsem byl nemocný, jen jsem trénoval, nehrál jsem zápas, takže mi síly došly. Nehledě na to, že první liga má úplně jiné tempo než juniorská.
Hrál jste v dresu s číslem 13. Znamená to, že nejste nijak pověrčivý?
Ne, to nejsem, ale asi na mě to číslo zbylo. Prostě mi ho přidělili. Nevybíral jsem si.
Jak vidíte svou šanci udržet se v prvoligovém kádru také pro jaro?
Za tu šanci, kterou jsem dostal, jsem moc rád a udělám teď vše pro to, abych v áčku zůstal.
