Byl jeho premiérovým v nejvyšší soutěži. Když nastupoval, příliš se mu nevěřilo. Bookmakeři mu předpovídali rychlý pád.
Úvod jejich prognózy potvrzoval. Ale po výhře v derby nad Slováckem ve 3. kole se tým zvedl a dlouho patřil do lepší poloviny tabulky. Jen slabší závěr ho sesadil na konečnou jedenáctou příčku.
"To, že jsme neudrželi střed tabulky, je pro mě jediná vada na kráse," uvedl Blaha.
Jaký je váš postoj k nečekaným rozhodnutím?
Obyčejně vás zaskočí. Ale žádné rozhodnutí není tak nečekané, aby vás překvapilo.
Ale vaše angažmá taková rozhodnutí provázela. Moc se nečekalo, že nastoupíte, stejně jako to, že skončíte?
Pro veřejnost možná byla nečekaná, ale pro mě ne. Do Zlína jsem měl přijít do jiné funkce, nakonec se z toho vykrystalizovalo trénování. Ani rozchod po jedné sezoně nebyl překvapivý. Mělo to svůj vývoj. Sám jsem cítil, že není vůle prodloužit smlouvu ani z jedné strany. Byl jsem takový rozpolcený.
Proč? Kvůli tomu, že se kádr ve Zlíně nemění a bez posil lze těžko hrát v horní polovině tabulky?
Nechtěl bych to příliš rozebírat, ale od každého trošičku. Vliv měly třeba poslední výsledky i to, že kádr byl spíš oslabovaný než posilovaný. Ale teď už je zbytečné mluvit o důvodech a rozebírat je.
První ligu jste v pohodě zachránili, ale vedení klubu sezonu přesto nepovažuje na úspěšnou. Prý jste měli skončit mnohem výše. Nemají majitelé příliš velké oči?
Vzhledem k tomu, jak často se tu mění trenéři, to vypadá, že asi ano. Je samozřejmé a ve sportu zvlášť, že chcete dosáhnout co nejlepších výsledků. Opak by byl nenormální. Ale musíte si uvědomit, na co reálně máte. Přiznám se, že v tomto jsme se trošku rozcházeli. Pokud by se tady mělo hrát o evropské poháry, je potřeba přivést opory, které by mužstvo táhly. Ukázal nám to při svém krátkém angažmá Aleš Pikl. Hráč tohoto typu Zlínu chybí.
Co vám dal premiérový rok v lize?
Zkušenosti. A to přesto, že jich mám dost a ve fotbale jsem toho zažil hodně na poli trenérském i funkcionářském. V lize je větší tlak médií i sponzorů, který si nesmíte moc připouštět. Přestože mám hodně kontaktů, tak jsem se setkal se spoustou lidí, s nimiž jsem neměl možnost setkat se ve druhé lize. Přece jen zápasy na Spartě jsou jiné než s béčkem Sparty. Mám celkem dobrý pocit z toho, co jsem tady odvedl, to mi nikdo nevezme. Nemyslím si, že sezona byla až tak špatná, jak se prezentovalo.
Splnil se vám sen?
Ano. Každý máme své sny a představy, kam bychom to mohli dotáhnout, co bychom mohli udělat. Zkusit první ligu je snem každého trenéra. Ověřil jsem si, že to nebylo tak špatné. Jakési zkušenosti jsem nabyl a doufám, že je ještě předám.
Co vám během sezony udělalo největší radost?
Domácí výsledky. Ztratili jsme jen první zápas, pak jsme celkem bezpečně vyhrávali a dokázali jsme to dotáhnout až do úplného konce. Možná, že na jaře jsme dosáhli na méně výher, než jsme čekali. Ale když si uvědomíte, na jak špatném terénu jsme hráli, musím konstatovat, že poměrně dost zápasů bylo na slušné úrovni a ve slušné formě. To mi udělalo velkou radost. Ukázalo se, že mužstvo má vnitřní sílu, spoustu zápasů jsme otáčeli. Souboje se Spartou, Slavií i Libercem snesou největší měřítko kvality.
Pokud byste měl jmenovat jediný zápas, asi by to byla podzimní výhra 3:2 nad Spartou, že?
Určitě. Sparta je Sparta, navíc u nás dvakrát vedla. Pro ni to byl ke všemu klíčový zápas, protože se mohla nastartovat. Padla spousta gólů, viděli jsme vynikající výkony jednotlivců, bylo to dramatické až do úplného konce. Zkrátka top zápas.
Bydlíte v Uherském Brodě, do Zlína jste to měl kousek. Jak daleko budete dojíždět v příští sezoně?
Smích. Všeobecně se o mně ví, že nerad cestuju. Ale člověk míní a věci se mění, takže je možné, že budu cestovat někam dál. Třeba budu blíž, třeba zůstanu v místě bydliště. Nevím. Nějaké nabídky mám, ale nic není rozhodnuto.
Mluví se o Jihlavě...
Ve hře jsou také kluby na Slovensku.
Dal jste si nějaký termín, do kterého byste chtěl mít jasno o fotbalové budoucnosti?
Vůbec žádný, nechávám tomu volný průběh. Nejsem člověk, který musí mít nějaké angažmá za každou cenu. Svým způsobem vás to vyčerpává. Obdivuju trenéry, kteří jsou v takovém zápřahu pořád. Já má rád svou pohodu. Fotbal člověka opravdu vyčerpává, zvlášť když nemá sílu do toho zasáhnout. Teď mluvím o mistrovských zápasech, do nichž zasahuje nějaká jiná síla. Pak jste otrávený a říkáte si, co dál. Ale ono to samozřejmě vždycky opadne.
Dokážete si představit, že byste následující sezonu nestrávil na trenérské lavičce?
Určitě si to dokážu představit. Fotbal je droga, ale na druhou stranu nejde o život. V něm jsou důležitější věci. Uvidíme, co bude dál. Život plyne. Když se nikdo neozve, budu dělat něco jiného.
Vaše jméno bylo dlouho spjato především s Kunovicemi. Klub po čtyřech letech zřejmě vzdá druhou ligu a bude hrát nějakou nižší soutěž. Je vám to líto?
Samozřejmě. Ale viděl jsem, že to k tomu spělo. Jestli na fotbal přijde 75 platících diváků, tak si musíte položit otázku proč. Vím, za jakých obětí a problémů se fotbal v Kunovicích dělá. Výsledky byly, ale když to není podložené diváckým zájmem, je lepší zvolit takové řešení.
