Odešel muž, jehož jméno vám možná nic neříká, ale vězte, že to byl právě černý svalovec Regis, kdo pomohl změnit zavedené pořádky v anglickém fotbale. „Byl jsi důvodem, proč jsem chtěl hrát fotbal. Byl jsi pionýrem, který nám ukázal cestu,“ kondoloval Andy Cole, někdejší hvězda Manchesteru United.
Abyste pochopili, nejdůležitější ze všeho je slovíčko NÁM, pod nímž se skrývají hráči černé pleti. Ještě před čtyřiceti lety jim v Anglii nadávali do negrů a přívrženci Národní fronty před zápasy rozdávali agresivní letáky, které podněcovaly k rasismu.
Tehdy ještě nikdo netrestal opičí skřeky, černoši uhýbali letícím banánům. Za rasistické projevy nikdo nedostával pokuty a stadiony se nezavíraly. Když Regise v roce 1982 poprvé nominovali do reprezentace, dostal dopis. Otevřel obálku a v ní krátké psaní: „Jestli tvoje nohy vstoupí do Wembley, najdu si tě.“
Ještě jakýsi vzkaz se válel na dně. Kulka. Pečlivě vyleštěná kulka.
Regis ji vysypal na dlaň, obrátil se na Viva Andersona, který v dospělé reprezentaci prolomil „černé tabu“ jako první, a žertovně povídá: „Vidíš, já dostal aspoň kulku, tys nedostal nic.“
Legrace to samozřejmě nebyla. Regis si kulku nechal, aby mu připomínala zlo, se kterým musel bojovat: „Ta kulka byla moje motivace, abych nezapomněl, že mě nic nesmí zastavit.“
Nakonec odehrál 19 profesionálních let, v nichž nasbíral 614 ligových zápasů a 158 gólů.
„Díky své statečnosti změnil svou zemi podobně jako Nelson Mandela. Jen měl o něco lepší pravačku,“ vtipně glosoval Dave Bowler, archivář z West Bromwich Albion, kde Regis strávil většinu kariéry a kde se stal ikonou.
Zdaleka nejen kvůli pravé noze, ve které měl dynamit.
Pocházel z tropické Francouzské Guyany, od pěti žil v deštivém Londýně, kam se chudá rodina odstěhovala za lepším životem. Jenže to drhlo. Kupa sourozenců a táta s mizerným platem dělníka. Cyrille dokonce strávil devět měsíců v klášteře a pak se vyučil elektrikářem.
Než si ho všiml West Bromwich a zaplatil pět tisíc liber, hrával víceméně jen pouliční zápasy. Vynikal silou, rychlostí, kuráží, technikou. „Kus chlapa! Hroťák jako hrom. Uviděl jsem Regise a byl jsem unešen,“ vzpomíná legendární kanonýr Alan Shearer, kterého West Bromwich pozval jako třináctiletého na testy.
Mimochodem, všichni Regisové v sobě měli rychlost, přičemž nejdál to dotáhl bratranec John, slavný britský sprinter, medailista z olympiád v Soulu a Barceloně.
I když Cyrille Regis odehrál v anglické reprezentaci jen pět zápasů, veřejnost ho vnímala jako silného bojovníka proti diskriminaci. Slovy kamaráda Adriana Chilese: „Byl to Martin Luther King fotbalu. Černým dětem dal šanci, aby mohly snít svůj sen.“
West Bromwich tehdy patřil mezi anglickou špičku a v sestavě si hýčkal tři černé perly. Regis řádil v útoku, Brendon Batson byl spolehlivý obránce a Laurie Cunningham zářil na levém křídle. „Chlapci jsou jako The Three Degrees,“ řekl trenér Ron Atkinson. Abyste věděli, Three Degrees (Tři stupně) byla dívčí soulová skupina z Philadelphie. Samozřejmě černošská.
Z chlapecké verze Tří stupňů zbyl už jen Batson. Bohem nadaný Cunningham, který to dotáhl do Realu Madrid, zahynul jako 33letý při bouračce. Cyrill Regis, držitel Řádu britského impéria, zemřel po nedělní bohoslužbě.
