Jarošík s nimi pracoval, býval nejdražším fotbalistou ruské ligy. Teď dělá trenérského asistenta v Ružomberku, ale na Moskvu stále nedá dopustit: „Otevřela mi oči a cestu do velkého světa.“
Jste na pochybách, komu večer v Lize mistrů víc přát? Jestli CSKA, nebo hostům z Plzně?
V pohárech fandím všem českým klubům, bez výjimky, ale tentokrát zůstanu nestranný. Budu trochu alibista: Ať vyhraje lepší.
A to je kdo?
Při současné formě CSKA. Jenže Plzeň hraje o všechno. Musí.
Musí zvítězit, aby měla šanci skončit třetí a na jaře hrála Evropskou ligu. Před pěti lety to dokázala.
Myslím, že historie se opakovat nebude. V CSKA vidím bojovné srdce. Mají překvapivě semknutý tým. Nečekal jsem, že si to po letních ztrátách sedne tak rychle.
Jako za vašich časů?
To byla jiná doba. V klubu se roky nic neměnilo. Od uklízeček až po základní sestavu (úsměv). Ale teď skončili veteráni Ignaševič a bráchové Berezučtí. To je 300 zápasů za ruský nároďák. Za raketu prodali Golovina, nepostradatelní záložníci Wernbloom a Natkho přestoupili do Řecka. To nebyly změny, to bylo zemětřesení. Čekal jsem problémy.
Ale ustáli to.
Líbí se mi, jakým stylem. Po zápase v Plzni nastoupili v derby proti Spartaku, a to byla fakt jízda. Znovu se ukázalo, že v CSKA mají při omezeném rozpočtu správný cit na výběr hráčů.
Řekl jste omezený rozpočet?
Ve srovnání s Plzní je samozřejmě o řád vyšší, ale v Rusku patří CSKA spíš k průměru. Takový Zenit má rozpočet přímo nevyčerpatelný.
Z vás přitom CSKA v lednu 2003 udělal nejdražšího hráče ruské ligy. Stál jste 150 milionů.
Na stole mi ležela ještě nabídka od Spartaku, což je nejslavnější klub Ruska. Vybral jsem si správně. Přišel jsem jako jediná posila a hned jsme získali titul, první po dvanácti letech. Ale to byla jiná doba. Příšerné ušmudlané stadiony, na tribunách jen vojáci, na atletických dráhách obrněná auta. Teď je v Rusku fotbalový boom. Na ligu se chodí jako do divadla. Stadiony nádherné.
Proč myslíte, že za vás miliardář Jevgenij Giner, majitel CSKA, zaplatil takový ranec?
On vždycky rád dělal velké obchody. Ty menší ho nezajímaly. Žirkov a já do Chelsea, Krasič do Juventusu, Jo do Manchester City, Vágner Love do Číny, Golovin do Monaka. Giner podepíše hráče třeba na pět let a není nucen je prodávat.
A hráči nekoukají po lepším?
Zvlášť Rusové ne. Mají takové podmínky a postavení, že se jim nikam jinam nechce. Doma jsou gerojové.
Drží si Giner od hráčů odstup?
Je to velký boss, ale pro klub dýchá. Nepamatuju, že by někdy chyběl na zápase. Občas za námi zajel i na trénink. Lidi, které si vybral před patnácti lety, jsou v klubu dodnes. Jen povýšili. Chovají se loajálně, jejich srdce patří CSKA.
Jiří Jarošík v dresu Sparty
Předloni jste byl v Moskvě, když se otevíral nový stadion.
Jakmile se dohrál zápas, Giner nespěchal do kabiny, ale za mnou. Asi jsem si tam vážně udělal dobré jméno. Zpětně by mě zajímalo, za kolik mě vlastně do Chelsea prodal.
Dával pokuty, když se nedařilo?
Ani jednou, ale uměl být důrazný. Přišel do kabiny a povídá: Fotbalový život je krátký a být vámi, tak si uvědomím, s čím hazardujete.
Když jste do Moskvy přestupoval, do mužstva zrovna přicházel mladíček Igor Akinfejev. Večer bude proti Plzni chytat...
Držák. Legenda. Byl mrštný a měl nákop jako nikdo jiný. Už tehdy v sedmnácti si ohromně věřil. Proti Skopje třeba udělal strašidelnou chybu a my vypadli v předkole Ligy mistrů.
Mohli jste hrát proti Spartě, že?
Už jsem se viděl na Letné, jenže prd. Dali jsme snad šest tyčí a Igorův kiks nás potopil. Přesto ho vedení podrželo a vyrostl z něj neskutečný lídr. Po letním šampionátu, kdy Rusové málem došli až do semifinále, mu celá země ležela u nohou.
V Rusku jste zažil i kouče Sluckého, jenž s CSKA vyhrál tři tituly.
Jsme přátelé. Vzal si mě do Samary, protože měl s Čechy dobrou zkušenost. Věděl, že nejsme flákači. Když pak povýšil do CSKA, celkem často mi volal.
Chtěl poradit?
Spíš si chtěl vyčistit hlavu, pokecat. A taky si promluvit s člověkem, který ten moskevský tlak zažil na vlastní kůži. Říkal jsem mu: „Trenér jsi výborný, tak buď svůj. Nenech se ničím a nikým ovlivnit.“ Troufám si říct, že to ustál výborně.
Sluckého nahradil jeho asistent Viktor Gončarenko.
Ročník 1977 jako já. Měl skvělou štaci v Borisově, kde si ho Sluckij všiml. Věděl, komu předat žezlo.
Líbí se vám kolegova práce?
Připadá mi trochu jako Napoleon. Malý, přísný, impulzivní. Při derby s Lokomotivem se málem popral s trenérem soupeře. Ví, co chce dokázat, a jde za tím.
Jiří Jarošík (vpravo) a David Holoubek
A vy?
Pořád teprve začínám. S Davidem Holoubkem (hlavním trenérem Ružomberku) si sedíme lidsky, doplňujeme se, klub nám vyhovuje.
V sobotu jste překvapili remízou 1:1 na hřišti prvního Slovanu Bratislava.
Ověřili jsme si, že jdeme správnou cestou. Hrát poctivý a zajímavý fotbal, s každým si to rozdat na férovku, ale zároveň zůstat pokorní.
Současné čtvrté místo je strop?
Chceme výš, ale máme limity. Třeba jednu umělou trávu pro celý klub. Na hlavním hřišti se jenom hraje, takže už dva měsíce hledáme azyl po vesnicích, abychom si svůj trávník úplně nerozdupali. I mančaft by si zasloužil větší konkurenci, ale my si nestěžujeme. Jsme skromní a dopředu nás žene přístup kluků, které trénujeme.
