V čem je problém?
Co se týká předvedené hry, až na zakončení musím být spokojen. Jenže kvalita hry a výsledek, to jsou spojené nádoby. Máme velké problémy s koncovkou. Vidí to všichni: každý zápas jdou dva tři hráči sami na brankáře, ale své šance nepromění.
Naposledy proti Olomouci (1:1) však fanoušci výkon mužstva ocenili pískotem...
Pokud jsem mluvil o spokojenosti, utkání proti Olomoci bylo výjimkou. Řekl bych, že jsme v něm bod získali. Olomouc předvedla skvělý výkon a nepustila nás do hry. Ale zase jsme dojeli na naši největší bolest: Slepička i Hološko šli sami na brankáře, ale nedali.
Nedávno jste nadchli výkonem proti Spartě. Proč jste ho nezopakovali i proti Hanákům?
Na to, abyste měl kvalitní utkání, vždycky potřebujete dva, to je jako v manželství. Když jeden chce hrát a druhý ne, tak to nejde. Jestliže my bojujeme v evropských pohárech, nebo se Spartou či Slavií, tak se hraje nahoru-dolů. Podobné byly zápasy v Ostravě i ve Zlíně. Kdo zná Liberec, tak ví, že chodí do utkání s filozofií: Pojďte, jdeme si to rozdat. Pokud někdo tu hozenou rukavici přijme, jsou z toho nádherná utkání.
A pokud ne...
...tak žádnou krásu nečekejme. Když někdo řekne, že bude hrát vysoce disciplinovaně a zabezpečí obranu, je to těžké. Takový byl zápas s Olomoucí. Fanoušci říkají, že nejkrásnější fotbal, jaký kdy viděli, byl zápas Manchester United - Real Madrid 4:3. Ti giganti se sejdou a hrají bez spekulací. Na druhé straně vidíte utkání Valencie - Inter Milán, které bylo kritizováno celou Evropou. Bylo to k nekoukání, ale Inter Milán postoupil totálním catenacciem. Kvalitu utkání vždycky určují oba soupeři.
Tak či onak, v lize vždycky rozhodují body, nebo ne?
Třeba v Anglii, Španělsku, Německu je to jiné, ale u nás pořád převažuje spekulace. Já tomu říkám arogance bodů na úkor kvality utkání. To bych ale musel začít filozoficky rozebírat, proč a jak dělám fotbal. Pro mě je největším vyznamenáním počet diváků na utkání. To odráží výkon i výsledek. Jestli jsem udělal tři body a sledovaly to tři tisíce diváků a z toho polovina rodinných příslušníků hráčů, tak je to pro mě to nejhorší. Pro mě bude vždycky na prvním místě fotbalové divadlo, které má přilákat diváky.
Z posledních šesti zápasů Liberec vyhrál pouze jeden - ten se Spartou - a dále čtyřikrát remizoval a jednou prohrál - v Teplicích. Co tomu říkáte?
Určitě se mi to nelíbí, chtěl bych lepší výsledky. Ale je to dané buď filozofií zápasu, nebo zklamáním v koncovce. O obou věcech už jsem mluvil. Vezměte si třeba zápas v Teplicích. Hráli jsme proti deseti a všichni se vrhli na útočení. Nakonec jsme dostali gól a prohráli. Chceme prostě vítězit za každou cenu. V Liberci je to ještě podpořené systémem odměňování, které je na úkor taktiky. Liberec prostě musí vyhrávat!
Je mužstvo konsolidovanější než před rokem, kdy odešly opory Štajner s Kolouškem?
Všichni nás srovnávají s dobou, kdy jsme získali titul, což je patnáct měsíců. Když se podíváte na tehdejší plakát, zmizí vám z toho Nezmar, Štajner, Zbončák, Johana a Čapek. Pilný dlouho nehrál. Půlka osy týmu už v Liberci není. Na konsolidaci uběhla krátká doba.
Kde byste mužstvo chtěl posílit?
Pokud bych si mohl někoho vybrat, byl by to zkušený koncový hráč, který by byl schopen dát kvalitní hře i ten výsledek. Takového by však chtěla většina ligových trenérů.
Jenže útočníka Nezmara jste na začátku sezony pustili do Starého Města.
Honza Nezmar odešel proto, že nabídka pro Liberec byla extrémně výhodná. Samozřejmě se tím pomohlo i jemu, protože sám projevil zájem odejít. Pokud týmy dostanou atraktivní nabídky, tak prostě hráče prodávají.
Zmínil jste jméno obránce Pilného. Ten byl na odchodu z Liberce, ale nakonec zůstal a teď se propracoval na lavičku. Má ještě šanci vážněji promluvit do sestavy?
Bohouš měl určité problémy sám se sebou. Zvládl to a měl by teď podepsat v Liberci novou profesionální smlouvu. Určitě je to fotbalista, který má šanci zasáhnout do sestavy, pokud si udrží kondiční připravenost.
A co ghanský útočník Gyan? Jaká bude jeho budoucnost?
Je to hráč, který se netají tím - a mně to říkal na jaře několikrát -, že by rád změnil prostředí. Problém je, že tady celé léto nebyl a náhled hráčů na něj a jeho na hráče není úplně optimální. Když jsme ho potřebovali v Poháru Intertoto, byl doma na pláži nebo kde a na nás se vykašlal, pak jezdil po Evropě za novým angažmá a nakonec se vrátil. Můžu to částečně omlouvat, že je tisíce kilometrů z domova v cizím prostředí... Je to složitá situace. Gyan by každopádně chtěl odejít teď v zimě.
Na vedoucí Ostravu máte téměř po třetině soutěže ztrátu devíti bodů. To je docela hodně, ne?
To se stává, že takhle rozehrajete soutěž, odstup narůstá a vzniká určitá nervozita. Když jsem šel do Liberce, ztráceli jsme na Spartu deset bodů a nakonec jsme udělali titul. Musíme se soustředit na každé příští utkání a nedívat se okolo. Jestli přední týmy udrží kvalitu a budou šlapat dál, tak s tím ale nic neuděláte, stejně jako ostatní neudělali nic s tím, když šel za titulem Liberec.
Co vlastně říkáte tomu, že ligu vede Ostrava?
Nechci být generálem po boji. Ale jestli si někdo před naším utkáním v Ostravě v prvním kole přečetl v programu moje názory, nebude se divit tomu, když řeknu, že mě to nepřekvapilo. Odešli hráči mladí a přišli zkušení. Například hladový útočník Marek Heinz.
Jste sedmí v tabulce. Narůstá tlak vedení klubu na vás trenéry?
Člověk zná dvě pravdy: že lidé budou umírat a fotbaloví trenéři budou vyhazovaní.V okamžiku, kdy si existující tlak připustíte, vždycky to vede ke zmatkaření a začnete kupit chybu na chybu. Člověk si musí být jistý, že dělá absolutní maximum. Trenér je zodpovědný za výkon týmu, ne za výsledek. Co už mám udělat pro to víc, když mi každý zápas chodí tři útočníci na branku a nedají gól? Ten tlak byl, je a bude. Když budete první, bude tlak, abyste to udržel a odrazil ostatní odspoda. Když jste sedmí, tak abyste se dotáhli nahoru.
