Vyřadili jsme Ajax i s Cruyffem. Legendy Dukly vzpomínají na rok 1967

Česká stopa Johana Cruyffa, který ve čtvrtek odešel do fotbalového nebe, samozřejmě sahá do dob Československa. Přesněji do čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí, jež se hrálo v březnu roku 1967 a pražská Dukla v něm vyřadila Ajax Amsterdam, který tehdy začínal klepat na dveře vedoucí k nehynoucí slávě. Podobně jako Cruyff, kterému ještě nebylo dvacet.

Dukla v čele s Josefem Masopustem, Jiřím Čadkem, Janem Brumovským, Ivo Viktorem a dalšími tehdy po výsledcích 1:1 v Amsterdamu a 2:1 v Praze na Julisce slavila postup do semifinále elitní klubové soutěže, která byla předchůdcem dnešní Ligy mistrů.

Cruyffovi přijel vzdát do Barcelony poctu i prezident Realu Pérez

V Barceloně dnes oficiálně začala čtyřdenní vzpomínková akce k uctění klubové legendy Johana Cruyffa. Jedním z prvních návštěvníků dočasného pamětního místa ve vstupní hale stadionu Nou Camp byl i prezident největšího barcelonského rivala Realu Madrid Florentino Pérez.

Cruyff, trojnásobný držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy, našel v katalánské metropoli druhý domov. V Barceloně působil úspěšně jako hráč i kouč a zavedením své fotbalové filozofie položil základ k nejúspěšnějšímu období v dějinách klubu.

Památečnímu místu dominuje obří fotografie usmívajícího se Cruyffa, doplněná katalánskými i klubovými vlajkami a kyticemi červených růží. Oficiální vzpomínkovou akci zahájil šéf FC Barcelona Josep Bartomeu, kromě prezidenta konkurenčního Realu Péreze přišli například také zástupci barcelonského Espaňolu či Valencie.

Fanoušci a další hosté se budou moci do úterý podepisovat do kondolenční knihy, jež bude poté předána Cruyffově rodině.

(ČTK)

„To byl náš největší úspěch na mezinárodním fóru, navíc Ajax předtím vyřadil pětigólovým přídělem FC Liverpool,“ přibližuje dlouholetý sekretář Dukly Miloslav Jícha, který je i na prahu osmdesátky stále činný.

„Samozřejmě když nepočítám čtyři vítězství v Americkém poháru v první polovině šedesátých let,“ připomíná časy zaznamenané v úžasné knížce Oty Pavla Dukla mezi mrakodrapy.

Johan Cruyff v té době ještě nebyl za hvězdu největší velikosti, do dvacítky mu chyběly necelé dva měsíce, ale už platil za obrovský talent.

„Ajax je mužstvem překypujícím vtipem, nápady a sebevědomím. A v Evropě neběhá mnoho takových útočníků, jako je Cruyff. Je strašně nebezpečný, je syntézou brilantních techniků Rudolfa Kučery, Ladislava Přády a Karola Jokla,“ říkal před čtvrtfinálovým dvojzápasem trenér Dukly Bohumil Musil a zmínil dva největší poválečné talenty českého fotbalu a tehdejší útočný drahokam Slovanu Bratislava.

Hvězdu hlídal Geleta

„Předpověď pana Musila se splnila do puntíku,“ vybavuje si Ján Geleta, záložník Dukly a národního týmu a československý Fotbalista roku 1967, který měl v obou zápasech Cruyffa na starosti.

„Hrál jsem na něj osobku, ale bylo to strašně těžké. Měl bleskový start na balon, v tom byl nepřekonatelný - hned zkraje pražské odvety mi utekl a nastřelil břevno, branka málem spadla. Ale potom už jsem ho s pomocí boží uhlídal,“ dodává Geleta.

Jeho práci vyzdvihuje někdejší obránce Vladimír Táborský, sparťan, který v té době trávil v Dukle vojenskou službu. „Cruyff byl obrovský talent, technik a střelec, který uměl vypálit oběma nohama a s lehkostí zvládal kličky na obě strany. Operoval na velkém prostoru a chodil si pro balony hluboko do obrany, ale Honza ho uhlídal,“ zdůrazňuje Táborský Geletovu roli.

Čtyři stovky za postup

Odveta se hrála 8. března 1967, na Julisce ještě nebyla obří tribuna pro dvanáct tisíc diváků jako nyní. Na jejím místě se tyčila travnatá a kamenitá stráň, kterou při zápasech hojně obsazovali fanoušci a při utkáních na evropské scéně to platilo dvojnásob.

„Pro odvetu s Ajaxem ale za brankou směrem k bazénu armáda postavila z lešení improvizovanou tribunu, takže se kapacita stadionu zvýšila z osmnácti na dvacet tisíc. A bylo narváno. Lidi doufali, že Dukla může vyřadit jasného favorita, ale taky byli zvědaví na Cruyffa,“ připomíná sekretář Jícha.

S Ajaxem přijely do Prahy stovky rozjařených, ale dobře naladěných fanoušků s vlajkami, klobouky a dalšími rekvizitami. Takový nájezd zažila metropole na Vltavě zřejmě poprvé a ještě dlouho potom se na to vzpomínalo. Ovšem myšlenka, že by si hráči Dukly vyřazením favorita přišli na tučné prémie, je mylná.

„Tabulky tenkrát hovořily jasně - dvě stě korun za vítězství v lize, čtyři stovky za výhru na evropské scéně. My jsme ale byli rádi hlavně za postup do semifinále Poháru mistrů, to se povedlo poprvé v historii československého fotbalu. A když se Johan Cruyff brzy nato stal světovou hvězdou, my už jsme měli jeho skalp,“ usmívá se Ján Geleta.

Vítězná cigareta od Holubce

Pakliže se hovoří o sestavě Dukly, která v roce 1967 vyřadila v PMEZ tým Ajaxu, sekretář Jícha šokuje udivující pamětí. „Pište si: Viktor - Čmarada, Ivo Novák, Čadek, Táborský - Geleta, Masopust - Štrunc, Brumovský, Mráz, Nedorost. To byl mančaft, co?“ povídá se zalíbením.

Postupové oslavy? Fanoušci vběhli na hřiště s červenožlutými vlajkami Dukly a nikomu to nevadilo, potom šli průvodem do středu města. „Příznivci Sparty, Slavie nebo Bohemky nás nemuseli, ale při zápasech v evropských pohárech to neplatilo a fandili nám všichni bez rozdílu. To se mi líbilo,“ vzpomíná Táborský.

„A mně dal televizní reportér Víťa Holubec vítěznou cigaretu, stejně jako předtím po zápasech s dánským Esbjergem a belgickým Anderlechtem. Jenže ta cigareta byla strašně silná, myslím, že to byla camelka, kterou si přivezl z Polska, takže jsem si pořádně zakašlal. Ale bylo to k něčemu dobré, od té doby jsem si nezapálil,“ směje se Geleta.