Bořitel historických rekordů, jenž ze všeho nejraději strhává pozornost sám na sebe, se během semifinále proti Bayernu Mnichov proměnil ve fotbalového válečníka, kterému černá práce nesmrdí.
Úspěch Realu = úspěch CR
„Dělat to nemusel, viďte? Má po všech stránkách vyděláno, všechno získal, všechno vyhrál, jenže on je tak hladový, že chce a potřebuje vyhrávat dál, dál a dál. Nebude-li úspěšný Real, nebude úspěšný ani Ronaldo. A bude-li Real úspěšný, může Ronaldo znovu vyhrát Zlatý míč. V tom je přímá úměra, kterou si uvědomuje. Proto makal dozadu jako nikdy dřív,“ vrátil se do dramatického úterního večera hráčský agent Jiří Müller, který semifinálovou odvetu s Bayernem Mnichov glosoval ve studiu České televize.
Byl to jiný Cristiano Ronaldo. Jeho slavná zkratka CR působila spíš upracovaně. Ne jako ten klasický kulomet, který číhá v zákrytu, aby ve správnou chvíli zaúřadoval. Vždyť si uvědomte, že Ronaldo odehrál v Lize mistrů už 152. zápas a nastřílel v ní 120 gólů.
I během 180 minut proti Bayernu měl několik slibných šancí, ale neproměnil žádnou. Proto chtěl být užitečný jinak, aby to týmu vrátil.
„Připomínal mi hokejistu, který byl celou kariéru zvyklý uklízet puky do branky. Teprve když zestárl, zpomalil a přestal dávat tolik gólů, došlo mu, že musí hrát daleko účelněji. Třeba padat do střel, aby týmu pomohl jiným způsobem. Jinak se jeho slavné jméno spojí s klubovým úpadkem,“ srovnává Müller.
Loni rakeťák, letos s nulou
Ve třiatřicetiletém Ronaldovi se samozřejmě pořád skrývají nadpozemské schopnosti, které může prakticky kdykoli využít. Jenže proti Bayernu mu nic nevycházelo. To nebylo jako před rokem, kdy stejného soupeře v Lize mistrů rozprášil ve čtvrtfinále. Nastřílel mu pět ze šesti gólů, byl nepolapitelný.
Letos jste mohli z jeho tváře vyčíst, jak je nemile překvapený, zaražený a někdy až frustrovaný, že mu střely nevycházejí. V úterý během prvního poločasu byl u míče jen čtrnáctkrát, což bylo nejméně ze všech hráčů. Žádná one man show jako obvykle.
Real byl pod tlakem, méně střílel, méně držel míč, osmdesát tisíc fanoušků na vyprodaném stadionu Santiaga Bernabeua po postupové remíze 2:2 velebilo úplně jiné hrdiny než Ronalda. Především mrštného brankáře Keylora Navase, který si připsal osm zákroků, a francouzského útočníka Karima Benzemu, jenž vstřelil oba góly.
Jenže nebýt Ronaldova poctivého přístupu... Kdo ví.
Co mužstvu nedokázal věnovat přes góly, dravé průniky nebo technické finesy, to mu splatil pracovitostí. Vyhrával obranné hlavičky, třikrát se vrátil do středu hřiště a vzal soupeři míč.
„V našem klubu je vítězná DNA. My nikdy nepřestáváme bojovat,“ těšilo trenéra Zinedina Zidana.
Cristiano Ronaldo z Realu mohl v úvodu druhé půle semifinálové odvety Ligy mistrů proti Bayernu dát na 3:1, ale svou šanci neproměnil.
Jako v 78. minutě, kdy se Ronaldo znenadání objevil na pozici štítu, ukradl balon, hned vložil hlavu mezi ramena a vydal se do dlouhého sprintu. Po Modričově pasu ještě stačil zakončit, a kdyby mu do prudké střely nesklouzl stoper Süle, měl by Real klid. Takhle se musel v napínavém závěru obávat, že si Bayern připíše postupový gól na 3:2.
Nakonec to Real ustál a může se stát potřetí za sebou králem Ligy mistrů. A hádejte, komu se něco takového podařilo naposledy? Přece Bayernu v polovině 70. let.
