Kde se v Brně vzal takový vzestup? Na to pomáhá odpovědět fotbalový expert Jan Klimeš, který s Brnem v roce 1978 vyhrál jeho jediný titul.
„Jsem velmi pozitivně překvapený, takový začátek asi neočekával ani trenér Míra Beránek. V něco asi doufal, ale v tohle těžko,“ míní Klimeš.
„Ale pořád se musí chodit po zemi a nelítat v oblacích, protože pády z nich strašně bolí. Trochu mi to připomíná minulou sezonu, kdy mělo Brno taky krásný nástup, ale potom se něco zvrtlo.“
Ovšem zdá se, že letošní brněnský úspěch stojí na pevném základě.
A to na velké pracovitosti hráčů, jak rád připomíná trenér. „Pozitivní je, že mančaft táhne za jeden provaz. Mám dojem, že se vyčistila atmosféra v kabině, nejsou v ní negativní typy jako v minulé sezoně. Ty šly z Brna pryč a má to blahodárný vliv. Teď jdou všichni za jedním cílem, přičemž základem je pracovitost a disciplína,“ sděluje Klimeš.
„Velkým pozitivem je nula obdržených branek a také minimum žlutých karet. A také je v Brně trenér, který ví, co chce.“ Největším překvapením a zároveň největším brněnským plusem je téměř bezchybná obrana. A to ji přitom netvoří příliš známá jména.
Třeba stoper Martin Jílek se až dosud skrýval v třetiligové juniorce.
„Znám ho už delší dobu. Je dobrý, konstruktivní a už zjistil, že vrcholový fotbal nemůže být jen hobby. Dřív hodně marodil, ale už si asi uvědomil, že fotbalista prostě někdy musí skousnout zuby,“ popisuje Klimeš.
Pravý kraj brněnské defenzivy zase pozorně stráží Juraj Križko, který přišel z druhé slovenské ligy. Navíc je původním povoláním střední obránce. „Ale napravo si nekomplikuje život, hraje jednoduše a spolehlivě, je prospěšný pro mužstvo. A navíc je to povahově výborný kluk,“ přibližuje bývalý obránce.
Nalevo mají Brňané Františka Dřížďala, kterému nevadí, že hraje přes nohu. „Je vidět, že ve Slavii nabral nějaké zkušenosti, a zvládá to velmi dobře,“ chválí Klimeš.
Celé obranné čtyřce pak velí Josef Dvorník. „Převzal roli zraněného Trousila a jeho výkony šly nahoru. I když by mohl ještě víc mluvit, tak si uvědomil, že to na něm stojí a musí ty mladé kluky vést.“
V záloze září především devatenáctiletý Lukáš Mareček. „Je zpátky ve skvělé formě. Ale raději bych z něj nedělal stěžejního lídra, to tu bylo i loni a pak začaly jeho výkony trochu haprovat. U mladých hráčů bych raději se slávou a gloriolou šetřil,“ upozorňuje Klimeš.
Přesto nemůže neocenit výkony rovněž devatenáctiletého útočníka Michaela Rabušice, autora dvou ze tří brněnských gólů. „U něj jsem to čekal. Je to pracovitý kluk a nikdo si neumí krýt balon tak jako on. Hraje neskutečně dobře tělem, má sílu, a hlavně pracuje pro kolektiv.“
Při vší chvále však nelze zapomenout na jednu věc: Brňané zatím pokaždé uspěli s vyčkávací taktikou, ještě ani jednou nebyli v roli toho, kdo musí vymýšlet. Tu okusí až v pátek proti Slovácku.
„Z toho mám trochu obavy, protože proti bránícím týmům se těžko hledá místo. Až takovéto zápasy ukážou, jestli je kvalita Brna dlouhodobá, nebo je současné postavení jen shodou náhod,“ říká Klimeš.
