O to větší je úleva, když se po půlhodině mezi hromadami odpadků vyloupne místní fotbalový stánek. "Tady to je," hlásí pyšně Alexej.
A má proč. Stadion má kapacitu 30 000 lidí, a přestože vypadá zvenku jako staveniště, uvnitř září barvami.
"Všechny ale takové nejsou," tvrdí Pavel Mareš, český obránce hrající v Petrohradu. "Někde jsou stadiony betonové kolosy i zevnitř. Zázemí je vždy na úrovni."
Petrohrad přijel do Samary jako vedoucí tým ligy. Také proto dorazilo v milionovém městě na Volze na sobotní zápas téměř 20 000 lidí. "Všude tolik lidí nechodí," říká Mareš.
"Nejvíc u nás, pak ještě v Moskvě, když se hraje derby. Jinak za to asi mohou drahé lístky.
Stojí třeba i pět set rublů, což je tak 20 dolarů. Pro průměrného Rusa je to dost peněz."
Také proto si v Rusku chodí lidé zápas užít. Po nepříliš atraktivním prvním poločase samarského duelu se hráči dočkali potlesku, v závěru přišly mexické vlny. Na počest vítězství domácího týmu 3:0 pak i pyrotechnika nejrůznějšího druhu.
"U nás v Petrohradu je kulisa fantastická," tvrdí další český hráč ve službách Petrohradu, Jan Flachbart.
"Mezi fanoušky jsou skupiny, které si říkají Fanatics. Na každý zápas připravují různé světlice, na sedačky rozdávají barevné čtverečky, ze kterých vytváří obrazce."
Zápas v Samaře už si čeští hráči moc pochvalovat nemohli. Přestože na rozdíl od Hartiga a Šírla nastoupili Mareš s Flachbartem v základní sestavě, v závěru nezabránili sokovi třikrát skórovat.
"Kdyby se Flachbart s Marešem nezamotali v závěru do inkasovaných gólů, tak bych byl s jejich výkonem spokojený," tvrdil trenér Vlastimil Petržela.
Zejména Mareš se však do gólů soupeře zamotal víc než dost. Třetí branku Samary totiž vstřelil sám. "Osmdesát minut jsme měli zápas pod kontrolou, ale pak to byla katastrofa," litoval Petržela.
Jeho tým prohrál podruhé v sezoně.
