Do pražského Edenu se jedenatřicetiletý hráč vrací z italské Regginy, která ho po půl roce vyvázala z dvouleté smlouvy.
"O návratu do Slavie jsem přemýšlet začal, ale když s tím přišel rovnou trenér Jarolím, bylo to jasné, Jeho zájem mě moc potěšil. Měl jsem se Slavií domluvené, že s ní budu trénovat v rámci mé přípravy na nové angažmá. Tak jsem trénoval, ale minulý týden jsme si s koučem Jarolímem sedli a to nové, tedy vlastně staronové angažmá je na světě."
Jeden ze slávistických šéfů Petr Doležal se nedávno nechal slyšet, že klub z Edenu s vámi už nepočítá. Bylo to tedy jeho tradiční matení fotbalové veřejnosti?
To byste se museli zeptat jeho. On jako šéf má na taková prohlášení právo. Pro mě ale bylo důležité a rozhodující, že mě oslovil trenér Jarolím.
Jaké jsou vaše první pocity po návratu do Edenu?
Po té půlroční odmlce se tu cítím jako doma. Přišel jsem do známého prostředí, v mužstvu se toho moc nezměnilo, to zdravé jádro zůstalo.
Co vám trenér Jarolím říkal, když vám na tiskové konferenci předával slávistický dres?
Abych navázal na výkony, které jsem ve Slavii předváděl před svým odchodem do Itálie. Budu se samozřejmě snažit. Kouč Jarolím moc dobře ví, co dokážu. Jistě i proto mě bere zpátky. Nesmím ho zklamat.
Jak vlastně krátký půlroční pobyt v Reggině hodnotíte?
Vyplatilo se to už pro ty zkušenosti z jedné z nejlepších evropských lig. Hrát takovou soutěž, to prostě člověku zvedne sebevědomí.
A co život v Kalábrii mimo hřiště?
No, hodně Italů, co žijí v Praze, říká, že tam dole už to není Itálie. Mentalita na jihu, to je úplně něco jiného než ve střední nebo severní Itálii. Pokud jde všeobecně o Itálii, tak město bylo italská jen v tom ohledu, že se tam hrála série A.
Jak se projevovali horkokrevní fanoušci, když se Reggině nedařilo a nakonec sestoupila?
To víte, že svou nespokojenost dávali bouřlivě najevo. Po jednom prohraném zápase to dokonce odnesl klubový prezident. Rozlícení fandové si to s ním vyřídili stručně ručně.
A co vy, také jste jejich zlobu pocítil?
Naštěstí ne. Auto mi nikdy nepřevrátili a do města jsem také mohl vyrazit bez problémů.
Můžete přiblížit váš odchod z klubu?
Když se spadlo do druhé ligy, prezident klubu stanovil platové stropy a kdo měl víc, což bylo kolem třinácti starších hráčů, s těmi smlouvy rozvázali. A já byl právě mezi těmi, které uvolnili a stali se z nich volní hráči.
Zase budete nastupovat s číslem devatenáct, zůstalo vám i stejné místo v kabině?
Nejspíš se budu muset posunout. Moje místo už zabral Pekhart.
Co si v příštích týdnech a měsících od sebe a staronových spoluhráčů slibujete?
I když je na pravém obránci velká konkurence, věřím, že se do základní sestavy prosadím. A pokud jde o mužstvo, tak doufám, že se nám podaří totéž, co před dvěma roky: že postoupíme do Ligy mistrů.
