"Vaříme jim hlavně naše klasická česká jídla a už umějí jíst úplně všechno. Ale když si přejí nějakou jejich specialitu z Litvy nebo z Maďarska, tak jim vyhovíme," říkají Rozyčtí.
Hodně času tráví fotbalisté v garáži, kde spolu svádějí ping-pongové bitvy. "Jsem rád, že jsem tady spolu s Józsefem, pokecáme si anglicky. Akorát mě rozčiluje, že je v tom ping-pongu lepší. Občas jsem také vyhrál, ale celkově je šikovnější," naoko se zlobil Radzinevičius
Chce dokázat, že fotbal umí
S velkými plány přišel do Liberce 21letý József Magasföldi, kterému v penzionu neřekne nikdo jinak než Dodi, což je obdoba českého oslovení Pepa.
Ale zatím se nesplnily. V první lize odehrál pouhých 46 minut, jinak nastupuje za třetiligovou rezervu.
"Byl to pro mě obrovský přechod. Maďarsky tady moc lidí neumí, neměl jsem nikoho, s kým bych si popovídal. Cítil jsem se hrozně osamělý. Měl jsem velký stesk po domovu," uvedl. "Ale teď se to obrátilo. Našel jsem si tady kamarády a v penzionu se o mě parádně starají."
Ubytování v penzionu Daro bylo pro něho velkým vysvobozením ze samoty. Luděk Rozycki totiž umí plynně maďarsky. "Byla to náhoda. Dodi měl v létě problémy s čelistí a potřeboval se rychle domluvit s doktorem v nemocnici před operací," povídal Rozycki.
"Náhodou na mě někdo přišel, že umím maďarsky, tak jsem dorazil a tlumočil. A pak si Dodi strašně přál, aby bydlel u nás, protože mu můžu se vším pomoct. Říká, že jsme jeho druzí rodiče. Já mu vařím, manželka pere..."
Jeho "praví" rodiče za ním jezdí každý měsíc, aby ho podpořili. "Poprvé chtěli hlavně poznat, kde bydlí a jak tu žije," uvedl Rozycki.
Magasföldi si prý po těch sedmi měsících v Liberci uvědomil, že všechno musí obětovat fotbalu. "Strašně chci dokázat, že fotbal umím hrát. Musím zvítězit sám nad sebou, " přeje si Magasföldi.
Případný návrat do Maďarska by ho velice zklamal. "Odtud už bych se znova nikam nedostal," tuší.
Litevce lyže nelákají
"Mám tam binec, omlouvám se, raději budeme mluvit tady v restauraci u krbu," omlouval se 24letý Litevec Tomas Radzinevičius.
Liberecký útočník si na rozdíl od parťáka Magasföldiho v Česku rychle zvykl. Jazyková bariéra nebyla taková, umí rusky, a ruština má k češtině pořád blízko."Líbí se mi tady. Naučil jsem se už něco česky, bude to pořád lepší. Pomáhají mi spoluhráči," vypráví. "Už můžu přijít do obchodu a říct si o to, co chci."
Litevská posila se ve volném čase snaží co nejvíc poznat Liberec. A také často komunikuje s rodiči po internetu. "Přiznávám, že po domově se mi hodně stýská. Mám tam všechny své blízké, rodiče, kamarády a přítelkyni. Chtěl bych do Litvy jezdit co nejčastěji, ale je mi jasné, že to není dost dobře možné. Vždycky záleží na panu trenérovi Lavičkovi, jestli mě pustí," popisuje.
V létě by měl ale dostat příjemnou společnost - do Liberce za ním dorazí jeho přítelkyně. "To už tady u nás v penzionu bydlet nebude. Dostanou byt," řekla Dana Rozycká.
Bydlí těsně pod Ještědem, lyžařskou oblastí, ale na svahy se nevydává. "Neumím to, u nás sice také máme sníh, ale ne takové kopce," vysvětlil s věčným úsměvem na tváři.
Radzinevičius už se dočkal prvního zápasu v základní sestavě Slovanu, odehrál celé utkání v domácím derby proti Jablonci. "Věřím, že za měsíc, za dva, se do taktiky mužstva dostanu ještě víc. Zvládnu to," tvrdí.
Jeho nejoblíbenějším klubem je italský Juventus Turín. "Jednou bych chtěl hrát jako Del Piero," zasnil se Tomas Radzinevičius.
