Teď se po čtyřech a půl letech vrací z Teplic do žižkovského klubu, který ho na začátku roku 1999 pro první ligu objevil.
Tehdy přišel z divizního Králova Dvora coby čerstvý absolvent stavební fakulty ČVUT a záhy se se stal nedílnou součástí žižkovské zálohy.
Druhý květnový pátek v roce 2002 ho v žižkovském dresu dělilo jen pět minut od mistrovského titulu, naopak o dva roky později tento pražský tým sestoupil.
Právě tenkrát však dostal nabídku z Teplic, a tak prvoligové starty sbíral dál, to už ve žlutomodrých barvách.
Nyní se do žižkovského klubu vrací.
V Teplicích jste patřil k oporám týmu, proto váš nynější přestup hodně překvapil. Co vlastně se za ním skrývá?
Snad jsem v Teplicích odvedl kus poctivé práce, ale ten poslední podzim jsem prostě cítil, že už to není ono. Přišlo mi, že jsem za ty roky okoukaný a jaksi vyčichlý. Tak jsem změnu prostředí uvítal.
Ale vždyť jste byl loni na podzim desetkrát v teplické základní sestavě a nastoupil celkem ve čtrnácti zápasech ze šestnácti.
To ale nic nemění na tom, že jsem měl pocity, o kterých jsem mluvil.
Proč jste zvolil zrovna Žižkov, s nímž vás na jaře čeká boj o záchranu?
Měl jsem dvě prvoligové nabídky, z nichž jedna byla ta žižkovská. Takže když se ozval trenér Ščasný, který mě ve Viktorce už před léty trénoval, okamžitě jsem byl rozhodnutý, že se na Žižkov vrátím. Takže o té druhé nabídce se už zmiňovat nebudu.
V médiích se objevily mimo jiné i titulky, že Sabou jde na Žižkov zachraňovat první ligu. Vnímáte to tak?
Takhle se to vůbec nedá říct. Samozřejmě, že udělám všechno, abych k záchraně přispěl, ale i když mě oslovil sám trenér, jdu do Viktorky opravdu s pokorou a vím, že u Ščasného žádnou protekci mít nebudu. Žižkov v lize nezachrání žádné jednotlivé jméno, musí se o to postarat tým, takže to vnímám právě takhle. A teď se soustředím hlavně na zimní přípravu, abych byl na ligu stoprocentně připravený.
Hraje v případě vašeho přestupu roli i fakt, že žižkovský klub pro vás na začátku vaší prvoligové kariéry hodně udělal?
Samozřejmě. Právě před deseti lety mi Viktorka splnila klukovský sen zahrát si první ligu. Pak jsem ji opustil, zrovna když sestoupila, takže teď svůj návrat beru možná i jako splacení dluhu, který v sobě vůči žižkovskému klubu cítím. Zkrátka, je to pro mě nový impulz, motivace i další prvoligová šance.
Takže si uvědomujete, že podruhé na Žižkov přicházíte takřka přesně po deseti letech?
Jistě. Zrovna před pár dny jsem se o tom bavil se žižkovským kustodem Víťou Chudomelem. Tenkrát před těmi deseti lety jsem v lednu dokončil státnice na vysoké a za pár dní jsem to Viktorce podepsal.
Co od žižkovského ligového jara očekáváte?
Fotbalovou dřinu, na jejímž konci bude záchrana.
Kdybyste se měl zmínit o svých dosud nejlepších fotbalových letech, jaké období si vybavíte?
Ty časy ve Viktorce, kdy jsme skončili dvakrát třetí. Poprvé jsme hráli o titul, ale v posledním kole jsme prohráli na Strahově se Slavií. Kuka nám dal jediný gól zápasu pět minut před koncem, bylo to strašné, k titulu by nám tenkrát stačila remíza. Chtěl bych tenhle zápas z paměti vymazat, ale nejde to. O rok později všem utekly Sparta se Slavií a za nimi jsme se my a Liberec bili o bronz. Což se nám tenkrát povedlo. A pak jsem zažil výborné první dva roky v Teplicích, trenér Mareček tehdy vytvořil s asistentem Bartlem opravdu výbornou dvojici a šlapalo nám to. Bylo z toho třetí a čtvrté místo.
Právě na Marečka nejspíš nikdy nezapomenete...
Nejen já, ale jistě každý, kdo s ním přišel do styku. Znamenitý odborník, který fotbalem žil a věděl o něm všechno. A co jsem u něj dával na stejnou váhu, to byla jeho lidská stránka. Věčná škoda, že už mezi námi není...
Jmenujte tři nejlepší trenéry, kteří vás kdy vedli.
V pořadí, jak jsem je zažil, to jsou Ščasný, Mareček a Rada. A dovolte zmínit i čtvrtého, kterého bych vynechal opravdu nerad. Je to Lavička.
Tipnete si, kdo ligu vyhraje a kolikátý skončí Žižkov?
Netipnu. Kdo bude mistrem, to je mi v tuhle chvíli opravdu jedno. A Viktorka se prostě musí zachránit.
