Jak jste zvládli strhující atmosféru na barcelonském Nou Campu?
My dobře, spíš rozhodčí Poll se nechal trochu unést. Odnesl to červenou náš Davids, ale nespáchal žádné šílené fauly. Bylo tam hodně emocí. Já zůstal v klidu. Jen občas jsem s Pollem prohodil pár slov, známe se.
Kde se najednou bere v Juventusu ta síla? Nezáříte přece celou sezonu.
Je obtížné udržet špičkovou výkonnost dlouhodobě a my teď jedeme rozhodující týden. V neděli byla liga s AS Řím, teď odveta s Barcelonou a o víkendu ještě liga s Brescií. Hodně se koncentrujeme, protože si nechceme zkazit celoroční práci. Nepočítalo se s námi a my se znovu dostali do hry v obou soutěžích.
Po příchodu do Juventusu předloni v létě jste řekl, že jste sem přišel vyhrát Ligu mistrů. Podaří se to letos?
Cítím, že by to mohl být ten správný rok. Našlápnuto máme dobře. Ale pozor, pořád honíme dva zajíce a to je zrádné. Dotahovali jsme v italské lize a v Lize mistrů nic moc nepředváděli.
Vyhovoval by vám v semifinále Ligy mistrů spíš italský, tudíž známý soupeř než favorizovaný gigant?
Real i Manchester jsou asi nejsilnější protivníci. Já osobně bych se nejradši potkal s Realem až ve finále. První zápas hrajeme venku, tři fotbalisty máme pro karty mimo hru.
V roce 1999 jste gólem rozhodl o zisku Poháru vítězů pro Lazio, teď jste přispěl k postupu do semifinále Ligy mistrů. Co stavíte výš?
Vyhrát jakýkoliv evropský pohár je úspěch. Ale Liga mistrů je mnohem náročnější soutěž než Pohár vítězů nebo Pohár UEFA, kde jsme rok předtím byli s Laziem ve finále.
Je vám třicet. Cítíte se na vrcholu?
Asi jo, je to pro fotbalistu ideální věk. Když jsem předloni přišel do Juventusu, nedařilo se mi. Stále jsem tvrdě trénoval a teď se mi to vrací.
Za vaši nejsilnější zbraň je označována silná vůle. Souhlasíte?
Vůle člověka někam dotlačí, ale musí k tomu mít charakter. Jen pak může být pořád lepší.
Jiní, nadanější hráči ho postrádají. Platí to i pro Del Piera, „zlatého“ italského chlapce, jehož teď zastiňujete?
Možná. Byl ale často zraněný. Když dva měsíce nehrajete, tři další se hrabete zpět. Chce to kus štěstí.
V neděli jste si zranil nárt a předevčírem musel nastoupit do zápasu pod znecitlivující injekcí. Drobných ran utržíte mnoho. Neobáváte se, že se vám to jednou nasčítá?
Ještě pořád mě taky bolí zašitý kotník z reprezentace... Vím, že mi taková zranění mohou zkrátit kariéru. Ale dokud vydržím, hraju. Stojí mi to za to. Doléčím se o dovolené.
Kromě dvou operací menisků jste nebyl vážněji zraněn. Necítíte ani únavu?
Celé reprezentační srazy proležím na masážním stole u Edy Poustky... Jindy nemám čas odpočívat. Musím dobře trénovat, dobře jíst a dobře spát.
Vydržíte toho tolik co dřív?
Já trénuju pořád víc a víc. Myslel jsem si, že až budu starší, nebudu se tolik honit. Ale ono to nejde.
Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy považujete za nedosažitelný. Jaké individuální ceny si nejvíc vážíte?
Pravidelně bývám v Itálii v novinách hodnocený podle známek za zápasy mezi nejlepšími hráči za celou sezonu. Loni jsem byl mezi třemi, letos vedu ve všech třech sportovních denících. Toho si cením.
Za loňský rok jste nevyhrál domácího Fotbalistu roku, což jste nesl dost těžce...
U nás nejsem braný tak vysoko, já vím. Ale hodnotili to hráči a trenéři, kteří mě vidí možná třikrát do roka. To má být objektivní obrázek?
Italové si televizní práva na svůj fotbal střeží a nepustí ani šoty na Eurosport. Jednou chcete podnikat ve fotbalu, máte už podíl v plzeňském klubu. Neuvažoval jste o koupi licence pro některý český kanál?
Zatím se ještě neangažuji ani v Plzni. Na všechno je čas.
