Cítíte nostalgii, když víte, že se dohrál poslední zápas Blšan v lize?
Věděli jsme už delší dobu, že je sestup neodvratný. Všichni, kdo se pod blšanský fotbal podepsali, udělali velký kus práce. Něco jsme pro český fotbal vykonali a můžeme se mu dívat určitě rovně do očí.
Jaké období bylo nejradostnější?
Chytal jsem v Blšanech v letech 1973 až 1993. Osmkrát jsme postupovali, nikdy si žádný postup nekoupili a každý úspěch byl krásný. Pro mě osobně byl nejhezčím momentem postup do divize v roce 1988. To jsem byl jako hráč ve fazoně.
Jmenujte několik lidí, kteří nechali v Blšanech kus svého života.
Pro mě měl životní význam Jirka Sedláček, to byl člověk, který mi vrátil chuť do chytání. Byl to můj nejlepší brankářský trenér a parťák. Nejlepší trenér byl Franta Plass. Nemůžu zapomenout ani na velikány jako byli Cipro, Ščasný, Beránek, kvalitní práci odvedl i Bílek.
Kteří hráči vám utkvěli v paměti?
Zdeněk Kovář, s tím jsem toho prožil nejvíc. Pak Rosa, Melichar, Kubata, to byla garnitura, na kterou chodilo v divizi a na třetí ligu tisíc lidí a měli se pořád čím bavit. Českému fotbalu jsme vychovali Čecha, Drobného, Šimáka či dnes už zapomenutého Drska. Vemte si, kolik kluků od nás hrálo v "21", kolik jich proniklo do mezinárodního fotbalu. V exportu jsme vždy patřili k tomu nejlepšímu, co český fotbal měl.
Jste hrdý na to, co jste vybudoval?
Já nevybudoval nic, to jsou kolem mě jen takové mýty. Je to poctivá práce mnoha lidí, která se nedala dělat bez srdíčka. To nejsou věci, které se dělají za peníze.
Jak vidíte budoucnost klubu?
Příští dny ukáží, jak vážně to noví majitelé se vstupem do klubu myslí. Pokud chuť mít budou, pak nebude budoucnost blšanského fotbalu ohrožena. A pokud ne, tak se dá opět dohromady parta nadšenců z okolí. Možná, že se nevrátí do první ligy hned, ale rozhodně udělají všechno proto, aby fotbalový kumšt v Blšanech zůstal zachovaný.
Co si myslíte o regulérnosti posledního ligového kola?
To už jsme nad rámec Blšan (smích).
