Jak se zdá, vaše poranění bylo hodně komplikované.
"Udělal jsem si to na tréninku. Zlomil jsem si v zápěstí tu nejdůležitější kost, takzvanou člunkovou, která to celé drží pohromadě. Naštěstí se na to přišlo hned při prvním vyšetření. A na šest a půl týdne jsem dostal sádru."
Kdy jste začal trénovat?
"Já trénoval pořád, jinak bych šel dolů s kondicí a nahoru s váhou. Ale samozřejmě jsem nechytal, na trénincích jsem měl roli takového skrytého útočníka."
A do branky jste se postavil kdy?
"Před třemi týdny, když mi sádru sundali. Ze začátku jsem se pochopitelně nikomu pod nohy nevrhal, až teprve začátkem minulého týdne jsem do toho mohl jít naplno. Kost už je v pořádku, jen vazy v zápěstí trochu pobolívají, ale je to každým dnem lepší."
Čekal jste, že budete mít ve Starém Městě tolik práce?
"Dá se říct, že ano. Dalo se čekat, že domácí si budou chtít na soupeři, který šel od porážky k porážce, pěkně zmlsnout. Ale pro brankáře je lepší, když je v jednom ohni, než když na něj někdo nebezpečně vystřelí jednou za půl hodiny."
Kdy vám v nedělním zápase bylo v brance nejhůř?
"Asi tak kolem šedesáté minuty jsme se asi deset minut málem nedostali z vlastní šestnáctky. Co soupeřův dotek s míčem, to ošemetná situace. A právě v téhle desetiminutovce jsem se zapotil nejvíc."
A co hlavičky Malára a Činčaly, které jste zázračně vyrážel?
"Takový zázrak to zase nebyl. Malár hlavičkoval dál od branky a Činčala, který byl naopak hodně blízko, to naštěstí poslal hlavou tam, kde jsem zrovna stál. Spíš mě trefil, jak se to vezme."
Právě před rokem jste hostoval ve Stuttgartu a chytal tam za rezervu, ještě dříve jste byl na stáži v Liverpoolu. Do které zahraniční ligy by vás to v budoucnu táhlo?
"Jednoznačně do Anglie. Protože při zápasech Premier League je podle mě ta nejlepší fotbalová atmosféra ze všech. Ale moje nejbližší plány jsou skromnější. Hlavně se chci zasloužit o záchranu Blšan v první lize a potom bych se taky rád vrátil do reprezentační jedenadvacítky, protože do jejího současného mužstva věkově pořád ještě patřím."
Jak se o svou radost z vydařeného návratu do blšanské branky můžete podělit s otcem, bývalým předsedou fotbalového svazu, který je stále ve vyšetřovací vazbě kvůli podezření z úvěrových podvodů?
"Přes jeho právníka. Jemu řeknu, co chci tátovi vzkázat, on za ním zajde a vrátí se se vzkazem pro mě. Teď jsem ještě o takový kontakt nepožádal, ale táta může poslouchat rádio, občas i televizi a má k dispozici noviny. Takže už dobře ví, jak se mi ve Starém Městě vedlo. Taky existují zhruba jednou za čtrnáct dní návštěvy, ale pravidelný rytmus to není. A protože poslední návštěvu jsem si vybral nedávno, počítám, že o tom nedělním vítězství mu osobně poreferuju tak za těch čtrnáct dní, ale možná taky až za měsíc."
Jak se s otcovou vazbou vyrovnáváte na hřišti?
"Střídavě oblačno. Každopádně je to složitá situace nejen pro mě, ale pro celou naši rodinu. Prostě se s tím musíme prát a pořád věřit, že tenhle boj vyhrajeme."
