„Je třeba se na to připravit především v hlavě a hrát naplno stejně jako se Slavií. Táborsko musíme bezpodmínečně porazit,“ burcuje 26letý stoper Michal Radouš, kapitán Chrudimi.
Proti Slavii se podle něho tým vydal z posledního. „S ní se nikdo šetřit nebude, každý tam nechá, co v něm je. A že to nevyšlo... Uvidíme, třeba se zase někdy potkáme,“ směje se Radouš.
Pohárové skóre 1:3 se Slavií je stejné jako předloni, kdy se hrálo V Průhonech. Tentokrát však pro vás byl ten zápas vzhledem k Langrovu vyloučení daleko smolnější...
Smolný byl v tom, jak jsme obdrželi branky, to určitě. Ale pokud jde o hru, Slavia byla samozřejmě mnohem lepší, je prostě vidět, že hraje o dvě soutěže výš. Drželi se na míči, ke konci obou poločasů nám ubývaly síly. Pak přišlo ještě to vyloučení, hrát proti nim v deseti už pro nás byl hodně velký handicap. Škoda těch gólů, vlastně všech tří, kterým se dalo zabránit. Nebylo to v tom, že by nás v koncovce nějak vyloženě přehráli.
První gól jste inkasovali těsně před přestávkou, to muselo být jako rána mokrým hadrem přes obličej, ne?
Není úplně příjemné pro psychiku, když dostanete gól a pak rozhodčí hned pískne poločas, aniž bychom měli možnost rozehrát. Jinak jsme makali, hráli, ale bohužel nás špatné bránění a následný gól poslalo do ztráty už po 45 minutách.
Vyloučení zřejmě znamenalo definitivní konec nadějí.
Bylo to jen dvě minuty potom, co jsme dali gól na 1:1. Mohli jsme zkusit Slavii překvapit. Ale tohle nás položilo, těžko jsme se k nim pak mohli nějak dostat, když nás bylo o jednoho míň.
