„Vyzkoušeli jsme si atmosféru tak velkého stadionu a viděli jsme, jak to tam všechno probíhá,“ říká Kesner. „Jestli to byl největší zážitek kariéry? Asi jo, v takovém prostředí jsme ještě nehráli. Možnost zahrát si v Edenu byla super,“ pokračuje záložník.
Chrudimští ze sebe pochopitelně hodlali vyždímat to nejlepší. „Počítali jsme s tím, že hráči Slavie budou hrozně silní na balonu, což se pak potvrdilo. Těžko se bránili. Ale zase do tolika šancí jsme je nepouštěli, 1:3 je dobrý výsledek,“ je Kesner přesvědčený.
Východočeši ztráceli od 10. minuty, kdy se prosadil Pražan Sýkora, ale snažili se rvát dál. „Věděli jsme, že se něco podobného může stát, a trenér nás nabádal, že ani pak nesmíme odstoupit od naší hry. Nemyslím, že by nás ten gól nějak zlomil; chtěli jsme dál bojovat o každý metr hřiště za jakéhokoliv stavu,“ líčí Kesner.
Skóre se opět měnilo ve 22. minutě, kdy chrudimský Sulík, náhradník za vykartovaného Drahoše, ve vápně fauloval slávistu Škodu. Penaltu proměnil Hušbauer. „Škoda to udělal chytře, pro Suldu to bylo velice složité. Ale na to, že hrál na stoperu teprve podruhé, to jinak zvládl velmi dobře,“ míní Kesner.
Po pauze se prosadil ještě domácí Frydrych, hned po něm však snížil chrudimský forvard Daniel Vašulín po výtečné příhře krajního beka Vojtěcha Řezníčka. „Vojta si narazil s Hlavsičem (Jaroslavem Hlavsou), který hrál před ním, a dal to pak Danovi ‚do pytle‘. Krásný gól, tak půlka je Vojtova,“ vyzdvihuje Kesner.
Na tribuny zavítalo 3,5 tisíce diváků a kulisa duelu prý stála za to. „Když se lidi rozeřvali, slyšet to rozhodně bylo. Bavili jsme se s klukama, jaké to asi bývá, když je tam plno. To musí být paráda. Propojení klubu s fanoušky na Slavii momentálně dobře funguje a je to znát,“ říká Kesner.
Sám měl v hledišti šest osobních příznivců. „Seděl tam táta i oba moji bráchové a pár kamarádů. Bylo to fajn,“ říká fotbalista.
