Tu speciální desku o dvou metrech čtverečních s 80 malými žárovkami jim vyrobila australská firma. Světla v barvách dresu, jaký nosí nejbližší soupeř, se nahodile rozzáří a úkol pro brankáře zní: okamžitě zmáčknout tlačítko. Tím se měří nejen rychlost reakce, ale testuje se i periferní vidění.
Při centrech svěřencům nasazuje brýle, které znesnadňují výhled. Aby se maximálně soustředili na techniku chytání a zvykali si na těžké podmínky: až bude při rohu před brankou tlačenice nebo padne mlha. Jindy na trávník položí překážky, o něž původně snadné střely nepředvídatelně mění směr.
Na různé fígle a technické vychytávky sází Christophe Lollichon. Sám chytal od osmi let, ale na vrcholovou úroveň to nedotáhl. Od třiadvaceti, kdy získal trenérský diplom, brankáře připravuje. A jak!
I radám, cvičením a analýzám francouzského experta vděčí Petr Čech za kupu triumfů a za báječnou kariéru, již ve středu v dresu Arsenalu uzavřel. Vždyť při předchozích štacích v Rennes i Chelsea si ho k sobě vyžádal. A Lollichon vděčně říká: „Prožil jsem devět let v brankářském ráji.“
Mimochodem, v Chelsea, kde šéfuje gólmanské akademii, tak trochu dohlíží na dalšího brankáře Čecha. Petrova syna Damiána.
Jakým byl Petr Čech brankářem v očích odborníka?
Patří mezi legendy na tomhle postu. Vždy záleží na kritériích, na období, ve své éře byl průkopníkem Jašin, následovali Arconada, Maier, Schmeichel... Petr byl extrémně komplexním brankářem v čase, kdy se role brankáře zase vyvíjela. Byl výjimečný, jak dlouho vydržel na vrcholu, jak stabilní výkony podával, trofejemi, rekordy i herní inteligencí.
A v dovednostech?
Měl vlastně všechno, ideální předpoklady moderního brankáře: od 197 centimetrů po schopnosti. Jak se soustředil, četl hru, výborně předvídal. Třeba i jak vyrážel střely, to není jednoduché, aby šel míč někam, odkud nehrozí nebezpečí, i na tom jsme pracovali a v tom byl nejlepší. Možná mohl víc hrát nohama, podle mě na to měl. A další detaily, které nejsou vidět: jak ovládal prostor a ovlivňoval tím i soupeře.
V čem byl jiný než ostatní?
Je mimořádně inteligentní a měl jasný cíl: být nejlepší a nejvýkonnější, k tomu napnul síly. A taky měl spoustu otázek. Dokola jsme mluvili třeba právě o vzdálenosti za obranou, aby kontroloval co největší prostor. Aby jen nereagoval, ale byl aktivní. To byla naše filozofie.
„Hledám různé prostředky, jak brankáře zlepšovat, ne mechanická cvičení,“ vysvětluje francouzský trenér brankářů Christophe Lollichon. Tady zařadil tenisové míčky.
Jak to vlastně funguje, jak se připravuje legenda?
Hledám různé prostředky, jak brankáře zlepšovat, ne mechanická cvičení. Chci, aby přemýšleli a každý trénink byl jiný. Někdy jsme používali tenisové rakety a míčky a cvičili reflex, jindy speciální brýle. A Petr se ptal, proč to děláme, a mě zajímalo, jestli souhlasí a co by zlepšil. Připravovali jsme se fyzicky, analyzovali jsme poziční hru v brance nebo návyky soupeřů, všechno důkladně a metodicky. Byly to hodiny u videa, za těch devět let to nejde spočítat. A on to zbožňoval.
Potkali se dva perfekcionisté?
Ano. Při analýzách soupeře jsme se pouštěli do takových detailů.
Dáte příklad?
Když jsme hráli v Lize mistrů proti Barceloně, analyzoval jsem všechny Messiho góly. Když byl tváří v tvář brankáři, často mu gólman nabídl řešení. Sice předvídal, ale reagoval předčasně, příliš rychle. Radil jsem Petrovi: Nesmíš nic naznačit. Ukazovali jsme si různé situace, jak má Messi ve zvyku střílet kolem brankářových nohou. Tehdy v odvetě semifinále byl Messi třikrát v šanci, ale gól mu nedal. Nebo si vezměte penalty.
Finále Ligy mistrů s Bayernem?
Zase jsme na tom hodně pracovali, díky tomu si tak věřil a všechny střelce dostal pod tlak. Ze šesti penalt šel šestkrát na správou stranu, tři chytil. To bylo úžasné. Ale skvělých zápasů a klíčových zákroků najdete: Ve finále FA Cupu proti Liverpoolu na čáře, ve finále Evropské ligy těsně před vedoucím gólem...
Zmiňované úspěchy přišly až po úrazu hlavy. Tedy neměl vliv?
Na jeho schopnostech být jedním z nejlepších brankářů na světě to nezměnilo absolutně nic. Jen si vzpomeňte, mluvilo se o roční pauze, devíti měsících, šesti a chytal po třech a půl. Vždycky byl napřed. Neměl strach, šel do kontaktu, jako by neměl žádné zranění.
Kdo koho motivoval víc?
Spíš oba vzájemně. Co se týká postu brankáře, byl jsem do něj zažraný a Petra taky fascinoval. My dva jsme se táhli nahoru.
TI DVA SI VŽDYCKY MĚLI CO ŘÍCT. Petr Čech a Christophe Lollichon trávili spoustu času debatami. „Při analýzách soupeře jsme se pouštěli do takových detailů,“ říká Lollichon.
Vy jste ho ale v Rennes netrénoval hned od začátku.
Působil jsem v akademii, když se mě na něj ptali. Nebylo těžké říct, jak ohromný talent to je. Když jsme se poprvé potkali osobně, říkal jsem mu, že je velmi kvalitní, ale i co by mohl změnit. Dál jsme diskutovali, občas se přišel podívat na můj trénink. A po sezoně požádal, jestli bych ho mohl připravovat.
Překvapilo vás, jak všechno zvládal? Včetně francouzštiny.
Každý den měl hodiny a během šesti měsíců se naučil perfektně. Při trénincích v Chelsea jsme mluvili anglicky, aby všichni rozuměli. Ale moje angličtina zůstala spíš průměrná, takže my dva mezi sebou francouzsky. Petr umí výborně.
V Chelsea také začal nosit kontaktní čočky. Vaše doporučení?
Když na Arsenalu chyboval při rohu, řekl jsem mu: To jsi nikdy neudělal, chtělo by to zkontrolovat, jak vidíš. Od specialisty vyšel s brýlemi a říkal: Vidím věci, které předtím dlouho ne.
Mrzí vás, že skončil?
Tenhle rok byl pro něj náročný. Sice v Arsenalu začal v základu, ale zranil se a ztratil místo, což mi přišlo škoda, protože na to měl. Našlo by se čtyřicet klubů, které by o něj stály. Ale on chce chytat tam, kde může získávat tituly. Takhle se navíc mohl loučit ve finále. Celé to působilo jako osud: utkal se s Rennes, končil proti Chelsea. Možná cítil, že mu tělo nedovolí co dřív. Je mu 37, to je 20 let kariéry, a téměř všechno vyhrál. Jen ta reprezentace. Je mistrem Evropy do 21 let, ale mezi dospělými chtěl dosáhnout víc. Myslím, že toho lituje.
