V září osmatřicetiletý Larsson je totiž nejen šampionem věčných návratů. Především je šampionem ve střílení gólů.
"Po mistrovství 2006 jsem netušil, že budu za dva roky pořád ještě hrát fotbal. O to je teď můj comeback sladší," prohlašuje legendární kanonýr.
Legendární? Nepochybujte. Larssonova gólová hitparáda je něco jako přírodní úkaz. V mistrovských zápasech dal 423 branek – ne, to není překlep.
Proto by se téměř vymykalo přírodním zákonům, kdyby byla tečkou za Larssonovým působením v reprezentaci neproměněná penalta v osmifinále mistrovství světa proti domácímu Německu, po němž jeli Švédové domů.
Domů jel i Larsson: ukončil angažmá v Barceloně, kde ve svém posledním zápase coby střídající hráč zařídil dvěma gólovými přihrávkami vítězný obrat na 2:1 ve finále Ligy mistrů, a zmizel do švédského Helsingborgu.
Odtud si na pár zápasů odskočil do Manchesteru United, přes prosby trenéra Fergusona však podle původní dohody zamířil zpátky.
Pak ho – o poznání úspěšněji – začal prosit jiný kouč: Lars Lagerback ze švédské reprezentace. "O Henrikově návratu jsme začali diskutovat na začátku sezony," líčí Lagerback.
"Defintivní ano oznámil krátce před nominací a já nemohl dostat lepší zprávu." Tentokrát nebylo zapotřebí 110 tisíc podpisů pod petici, jíž útočník podlehl a vrátil se na Euro 2004.
Rozhodla pouze jeho chuť za národní tým hrát. Znovu tak bude k vidění fotbalový chřestýš v akci: Larssona není kolikrát dlouhé minuty v zápase vidět, jako had vyčká v přítmí. Stačí vteřina nepozornosti, malinké podcenění obrovského nebezpečí, a Larsson bleskurychle a přesně uštkne.
"Góly se mi nikdy neomrzí. A vůbec, fotbal je skvělá zábava!" Těžko říct, zda se budou bavit i obránci soupeře, když bude Švéd na trávníku. Ale nudit se určitě nebudou.
