Jeho situace před Slovinskem není příliš záviděníhodná a tak se dá pochopit jeho postoj, v němž ani slůvkem nezpochybňuje byť jen jedinou absenci. Naopak v tisku se objevilo několik kritických článků či poznámek k vyrojené spoustě omluv. Řada z nich však vychází z falešných předpokladů, protože jinak by se nemohla například objevit formulace "Gabriel je marod, ale zbývajících deset koncem týdne nastoupilo."
Věc se má však jinak. Nebyl to jen Gabriel, kdo nemohl za svůj klub nastoupit, ale totéž platí i o Týcem. Jeho spoluhráč z Mnichova 1860 Votava se zase proti Hamburku objevil na hřišti jen mezi 70. a 80. minutou. U tohoto zdravotními problémy sužovaného fotbalisty asi nikdo nepochybuje, že byl po deseti minutách pobytu na hřišti odvolán pro zranění.
K těmto třem nezpochybnitelným absencím lze přiřadit i dvě další. Miroslav Baranek v dresu 1.FC Köln opustil hřiště necelé čtyři minuty po přestávce a v takovémto čase sahají trenéři ke střídání téměř vždy jen kvůli zranění. Sparťana Rosického sužuje od začátku sezóny bolavý kotník a nedohrál ani poslední zápas proti Žižkovu.
Pak už zbývají jen Lokvenc (zápas proti Bochumi prý odehrál "pod injekcemi"), Wagner (střídaný v závěru střetnutí s Austrií) a hvězdné kvarteto Nedvěd, Berger, Šmicer a Poborský. V případě Šmicra Chovanec v neděli přiznal, že ho omluvil proto, aby si útočník Liverpoolu vybojoval stabilní místo v sestavě svého klubu.
Možná měl tedy trenér české reprezentace přistoupit k těmto klíčovým borcům stejně jako k Řepkovi či Srníčkovi. Pak by se zbytečně nedostal do pozice toho, kdo musí věřit i těm omluvám, které fotbalová veřejnost pokládá jen za výmluvy.
