Olomoucký trenér + fotbalový Zlín = úspěch? V případě charismatického Petra Uličného ta rovnice platí i po jedenácti letech, které uplynuly od doby, kdy pozvedl Zlín do první ligy. Uličný má na Letné stálé místo mezi V.I.P. hosty, v restauraci pod hlavní tribunou vítá hosty jeho podobizna.
Zlínští radní v čase Uličného kariéry v bývalém FC Svit dokonce uvažovali o udělení čestného občanství. Teď je na řadě další olomoucký patriot Vlastimil Palička.
Devětačtyřicetiletý trenér podepsal s FC Tescoma smlouvu do 30. června 2006. "Také já přicházím do známého prostředí. A mám obrovskou chuť do práce," říká Palička na úvod svého angažmá.
Ve Zlíně musí vytvořit ještě silnější tým, než který měl k dispozici odcházející trenér Vlastislav Mareček.
Jen kvůli Zlínu jste najezdil stovky kilometrů. Zajímaly vás utkání ligového celku i třetiligové rezervy. Už jste si stačil utřídit všechny postřehy?
Všechny ty výjezdy byly nutné. Chci si udělat co nejlepší představu o hráčích na všech zlínských stupních. Na vlastní oči jsem proto viděl i dorostence. Zjišťuju si také názory na vytipované hráče od klubových trenérů, spoustu věcí už jsme společně prokonzultovali. Snažím se nepřijít do úplně nového prostředí. Ostatně - ve Zlíně mi to příliš cizí nepřipadne. Jsem z Olomouce a to není zase tak daleko. Jezdil jsem tady na fotbal už v dobách, kdy jsem ani netušil, že právě Zlín se stane mým klubem.
S čím přicházíte?
Myslím, že to nejsou věci, o kterých dnes můžu mluvit do novin. Jistě - nápady mám. Představa, co bych měl změnit k lepšímu, už existuje. Jako první se to ale musí dozvědět hráči. A ti pode mnou začnou pracovat až v pondělí 7. června.
Jaké to je vyrážet na vybraná utkání a vědět, že své poznatky svěříte jen vlastnímu deníku? Neměl jste v čase, kdy jste byl bez práce, také pocit zmaru?
Ta trenérská pauza měla svoje výhody i nevýhody. Asi nejvíc mi chyběl ten každodenní kontakt s hráči. Fotbalová atmosféra - jestli mi rozumíte. Na druhou stranu ubyly stresy při utkáních. Jako pozorovatel jsem si mohl bez nervů vychutnat velké množství zápasů. Stalo se, že v jediném ligovém kole jsem viděl i pět duelů. Dva v televizi a tři naživo.
Co tomu říkala rodina? Nejbližší tak museli strádat víc než dřív.
Ale ne. Skoro pět let jsem byl ve "světě", rodiny jsem si od loňského podzimu také užil. Máme šestiletou vnučku a tříletého vnuka, věnoval jsem se jim.
Zajímal jste se na cestách také o další osud Jablonce? Fandil jste některému z klubů?
(pauza) V Jablonci jsem strávil dohromady asi dva a půl roku. Za tu dobu jsme tam vytvořili úplně jiné mužstvo, ke kterému jsem měl jistý vztah. Řekl bych, že ty vazby byly až nadstandardní. Odchod proto pořádně zamrzel. Je vlastně přirozené, že jsem se zajímal o další jablonecké dění. Informací mám stále spoustu, s některými hráči jsem v kontaktu, často zavolali i sami. Dokonce jsem se stal návštěvníkem jabloneckých internetových stránek. Sledoval jsem ale pečlivě i dění v ostatních klubech. Třeba v Blšanech jsem byl hned třikrát, viděl jsem tam i Zlín. S dojížděním nebyl problém, měl jsem přece spoustu času.
Je pravda, že jste měl na výběr? A proč jste si vybral právě Zlín? Jeho nabídka musela přijít jako poslední.
Zlínská nabídka přišla v době, kdy jeho stále ještě současní trenéři Mareček a Bartl oznámili, že chtějí do Teplic. Zlínské vedení začalo hledat varianty náhrady a volba padla také na moji osobu. Je ovšem pravda, že možností kam jít bylo víc. Třeba v Polsku jsem byl i osobně. Nakonec jsem situaci sám vyhodnotil a zamítl. Opravdu vážnou nabídku jsem obdržel ze Slovenska. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že už nastoupím, že je ruka v rukávě. Dvě - vlastně tři nabídky pak přišly ze druhé ligy. Z nejvyšší české soutěže se ale ozval jen Zlín. A to sehrálo svoji velkou úlohu. Myslím, že každý by měl mít ambice působit v nejvyšší domácí soutěži. U trenérů je to stejné jako u fotbalistů. Do Zlína nastupuju nesmírně rád. Je to další ligová šance.
Údajně si vás ve Zlíně vybrali kvůli podobnosti vašeho a Marečkova trenérského naturelu. Stejně jako Marečka vás provází pověst kouče, který se nebojí nasazovat do hry zelenáče. Sehrál tento fakt svoji roli?
Domnívám se, že je to jedna z věcí, která mě a Marečka spojují. Já si vůbec myslím, že náš trenérský osud je podobný. Třeba v tom, že stejně jako je Mareček zlínský patriot, tak já nedám dopustit na Olomouc. Po skončení hráčské kariéry jsem podobně jako Vlasta pracoval u mládeže v Olomouci. Šanci trénovat první ligu jsem ale musel dostat jinde, Mareček vydržel doma. Já jsem do nejvyšší třídy musel dojít postupně, krok za krokem. No a další podobnost je ve snaze zachytit moderní trendy ve fotbalu. Týká se to systému hry. To ale nechci příliš rozebírat. Zkrátka myslím si, že i tady je naše filozofie podobná. Uvědomuju si, že mám ve Zlíně na co navazovat. Všechno ale ideální jistě nebude.
Máte na mysli něco konkrétního?
Trochu mám otazník nad tím, proč se ve Zlíně poslední tři-čtyři roky neprosadil do prvního týmu žádný z odchovanců. Naposled to byl Janíček. Vzpomínám si, že když jsem před třemi roky odcházel z Ratíškovic, hráli jsme druhou ligu proti Zlínu. A tenkrát byli nejmladší obránci Koubský a Vidlička. Oba jsou ovšem nejmladší i dnes. Je tedy otázkou proč, kde se stala chyba. Je tady opravdu zvláštní díra. Shrnuto - v oblasti přechodu z mládežnické do ligové kopané se musí něco vylepšit.
Trenérská metodika Mareček - Palička je tedy jasná. Na hřišti ale společný rukopis vidět není. Jablonec pod vámi nehrál přímočaře směrem dopředu. Souhlasíte?
K tomu se nechci vyjadřovat. To je pohled zvenčí. (Palička vypíná diktafon, rozhovor pokračuje po krátší odmlce)
Dobře. Můžete se tedy vyjádřit k jasně rozdílným výkonům na domácích a cizích hřištích? Tento problém má Jablonec stejně jako Zlín. Jak to chcete změnit?
Sport je o psychice. Výkony doma a venku, to byl skutečně problém i v Jablonci. Je to vcelku prosté - doma si věříte víc, cítíte podporu okolí, diváků. Venku vládne často opačná situace. Žádný recept na pravidelné bodové přísuny z venku totiž neexistuje. To by bylo příliš jednoduché. Podle mého názoru je tedy problém především v hráčském sebevědomí. Někdy je navíc potřeba také podpora štěstí. Vzpomínám si, jak jsme v Jablonci spoustu zápasů zremizovali, závěr utkání byl přitom jasně na naší straně. Na proměnění vyložených šancí ale chyběla hráčská zkušenost.
Může problém souviset s typy hráčů? Na cizích hřištích se spíš staví na obraně než útoku.
Je to hlavně o zkušenosti a sebevědomí. V klubech, které sází na neznámé hráče, a to je případ Jablonce i Zlína, hráči nemají sebevědomí na patřičné úrovni. Na druhou stranu tam nechybí jiné přednosti. Třeba zarputilost a schopnost rvát se za každého stavu. A to je dnes ve fotbalu docela dost důležité. Zmírnění potíží přichází se zkušenostmi. Urychlit se to nedá. Stejně jako se nedá naučit psychická odolnost.
Jistě, ale je určitě zrádné žít z bodů, které se uhrají doma. (Zlín letos vybojoval 33 ze 41 bodů ve vlastním prostředí, lepší je pouze mistr Baník a Synot, pozn. autora)
Určitě, ale když se podíváte na tabulku, uvidíte jasně - týká se to víc mužstev. Vezměte si třeba Slavii. Viděl jsem ji hrát venku několikrát. Ve Zlíně vyhrála 1:0 se štěstím, v Jablonci hrála katastrofálně a bez branek, nepřesvědčila ani v Brně. Jenomže zkušeností tam uhrála výsledek 2:2. Brno přitom mohlo vyhrát i 5:0! Nejde tedy jen o zlínský problém, potíže s vyladěním hry na vlastním a cizím hřišti patří k obecným trendům. I slavný Eindhoven má venku problémy...
Zlín se stavěl k letnímu poháru Intertota zdrženlivě. Loni ho díky umístění na sedmém místě mohl hrát, nakonec se ale účasti zřekl. Letos naopak o pohár usiluje. Jaký máte názor na maximální letní vytížení?
Třeba v Jablonci jsem neměl zájem hrát Intertoto. Měl jsem obavu z toho, že se hráči můžou před startem ligy "vyšťavit". Myslím, že letní pohár dokáže přípravu vždy ovlivnit. Každý klub má ale vlastní filozofii, koncepci a představu. Dnes jsou trenéři postaveni do pozice, v níž nemůže být všechno podle jejich přání. Letos ale nastala výjimečná situaci. Období od posledního ligového utkání do začátku sezony trvá dvanáct týdnů. Skloubení poháru s přípravou je tedy mnohem jednodušší. Kdyby liga skončila o tři týdny později a hned navázal pohár, jednoznačně bych s účastí nesouhlasil. Letos je ale prostor i na dovolenou, nemusíme proto nahustit objemovou část přípravy do krátkého období. Pro klub je navíc každá pohárová účast součástí reklamy, i hráči se chtějí zviditelnit. Takže letos námitky nemám.
Byl jste v hledišti při posledním domácím utkání Zlína s Příbramí?
Ne. Spolukomentoval jsem televizní zápas v Ostravě. Proč se ptáte?
V ústraní se naznačovalo, že zlínská prohra 0:2, které mimochodem předcházel žalostný výkon, klubu s ohledem na pohár Intertota vyhovuje. Z posledního postupového místa by Zlín nemusel na nákladnou cestu do Kazachstánu, ale do blízkého Maďarska...
Tak tohle jsou nepochopitelné konstrukce. Samozřejmě je Kazachstán dál než Maďarsko, ale jestli si někdo myslí, že někdo propočítává výsledky kvůli letnímu kalkulu, tak je na špatné cestě.
Zlín nepatří ke klubům s velkým rozpočtem. Ve vašem kádru nebudou zcela jistě hráči, na které si ukážete. Není to pro nového trenéra omezení?
Je to omezení, ale klubů s podobným přístupem k transferům je v lize většina. Neříkám záměrně všichni, ale většina. Takže to pro mě není nic nového. V Jablonci mi také řekli: budete pracovat s neznámými hráči, na ligové borce nemáme. Z toho vycházel i způsob doplňování. Tato situace by se měla zohledňovat při sezonních cílech.
Jaké budou ty ve Zlíně?
To vážně nevím. Nechci spekulovat. Uvidíme, až se kádr podaří nějak oživit.
Zlín se netají záměrem prodávat nejlepší hráče, a tím si ulehčit při tvorbě rozpočtu. Víte o tom?
Zase nic nového. V Jablonci mi prodali Čížka, Homolu, Petráše jiné borce. Tak to ve fotbalu chodí. Dnes jsou kluby soukromými firmami, kterým nikdo peníze nedá. Prodej hráčů je tak jednou z forem, jak vydělat. Už jsem se s tím smířil.
Kdy začne vaše zlínská éra?
První trénink povedu 7. června na týdenním soustředění v Luhačovicích. V sobotu 19. června nás už čeká premiéra v Intertotu.
KDO JE VLASTIMIL PALIČKA
* Narozen 23. července 1954 v Olomouci
* Povolání: fotbalový trenér
* Hráčská kariéra: od roku 1962 do 1989 vystřídal osm klubů (Lutín, Dukla Brno, Hradec Králové, Olomouc, Plzeň, Třinec, znovu Olomouc, Drnovice, Hulín)
* Trenérská kariéra: Sigma Olomouc - dorost (86-93), Sigma Olomouc - asistent (93-94), TŽ Třinec (94-95), Sigma Olomouc - B tým (95-97), Sigma Olomouc - asistent (97-99), Baník Ratíškovice (99-01), FK Jablonec (01-03), FC Tescoma Zlín (04-?)
* Největší úspěchy: finalista Poháru ČMFS (2001, 2003)
