Pokud pohlédnete k nebi, spatříte „dálnici“ pro paragliding s desítkami plachtících postav. Na silnicích zase sviští stovky cyklistů a motorkářů. Vítejte v rakouských Alpách, univerzálním ráji.
Česká fotbalová reprezentace sem jezdí už od roku 2000, v Rakousku se na Euro chystají také Slováci či obhájci trofeje Španělé, největší favorit české skupiny D.
Ale i další velikáni. Možná překvapivě rovněž pořádající Francie. Ani ona nezvolila strategii Turků a Chorvatů, dalších českých soupeřů, kteří ladí v domácích areálech.
„Proč Rakousko? Je tady úžasné prostředí, které se pořád zvedá. Každou chvíli je to lepší a lepší,“ hodnotí Dušan Fitzel, manažer českého týmu, který musel odmítnout hotel, kam jezdí i Real Madrid! „Původně jsme tuhle variantu zvolili, ale soustředění jsme posunuli o dva dny a už tam byla konference. Nebyly pak potřebné kapacity.“
Česká výprava je totiž rozšířená o partnerky a děti hráčů, což je novinka. To, co bývalý trenér Karel Brückner nechtěl a vysvětloval tak, že o to reprezentanti stejně nežádají, současný kouč Pavel Vrba povolil.
Moře ne, kohouti ano
Může to být mistrovský tah, jak se vyhnout „ponorce“, protože do Eura zbývají ještě dva týdny a kromě dobrého tréninku jde taky o pocit, relax a klid na práci. Čím pestřejší bude program, tím lépe. „Je to pro nás něco nového, ale všichni jsou nadšeni,“ říká Fitzel, jenž s nápadem přišel. „Okoukal jsem to.“
Česko – MaltaPřípravný fotbalový zápas v rakouském Kufsteinu dnes v 18.00 (ČT sport, on-line fotbal.idnes.cz). „Šanci dostanou všichni, chci je vidět v akci a zjistit, jak na tom jsou. Je to spojené i s tím, co děláme na tréninku. Zatím se vyloženě na utkání nesoustředíme,“ říká kouč Pavel Vrba. Pro brankáře Petra Čecha to bude 119. utkání za reprezentaci, čímž se osamostatní na prvním místě v počtu startů. |
Inspiraci čerpal třeba u skotského trenéra Andrewa Roxburgha, který nedávno pracoval jako sportovní ředitel pro New York Red Bulls. „Když to udělal poprvé, jelo čtyřicet procent manželek. Podruhé už byla účast stoprocentní. Mělo to prý úžasný dopad na celou sezonu i tým hráči se s rodinami potkávali i mimo fotbal a víc společně žili,“ vypráví Fitzel.
I Češi tuhle pobídku nadšeně přivítali, nevyužilo ji jen pár hráčů. Fotbalisté by po Euru neměli v kombinaci s přípravami ve svých týmech žádnou dovolenou. Tohle je aspoň šance, jak být s rodinami ovšem jen v osobním volnu.
„Snažíme se vytvářet pohodu,“ povídá Fitzel. „Uvažovali jsme i o tom, že bychom jeli k moři do Francie. Tohle je ale nejlepší varianta.“
V tyrolském Kranzachu, 450 kilometrů od Prahy, jsou fotbalisté a spol. ubytováni ve třech budovách. Na hřiště obehnané bílou plachtou, aby uzavřené tréninky zůstaly opravdu utajené, to mají pěšky dvě minuty. Luxus. Jen se neptejte na cenu, to je přísně střežená informace. Češi si však potřebné peníze vykopali postupem na Euro.
Nenechte si ujít Nepropásněte fotbalové EURO! Buďte u toho každý den s MF DNES. více |
Okolí si žije vlastním, tradičním životem. Starý sedlák veze na trakaři čerstvě posekanou trávu, pod alpskými vrcholky se líně procházejí krávy. Nejvíc hluku dělají kohouti, kolem jejichž výběhu fotbalisté cestou na trénink musí projít.
Jinak božský klid a úplně jiná společenská kultura. Neptejte se třeba, kde si můžete zamknout své věci.
Odpověď zní: „A proč...?“
K tomu tradičně nádherné, až kýčovité přírodní kulisy.
„Není tady dalších tisíc lidí, všechno se točí jen kolem nás,“ pochvaluje si záložník Vladimír Darida.
Velké týmy by mohly vyprávět, na jejich kempech jsou stovky fanoušků a zvědavců. Těžký šrumec. Tady otevřené části tréninků přihlížejí jen správci. Místní kluci totiž u potůčku podběráky pokoušejí štěstí. Právě tohle komorní prostředí, to je už tradiční rys podobných českých výprav. Ty míří do Rakouska pravidelně od dob, kdy národní tým vedl Jozef Chovanec. Už před 16 lety se začalo jezdit do městečka Seefeld, které leží v nadmořské výšce 1180 metrů a národní tým ho proslavil. Před velkými turnaji se tam trénovalo i za Karla Brücknera.
Odsud se památný tým kolem Pavla Nedvěda odrazil k bronzu v roce 2004, ač měl podle mnohých dojít až pro zlato. Češi tady bydleli dokonce i během Eura 2008: k zápasům do Švýcarska létali.
Dobré věci se nemají měnit
Fotbalisté chodili ve volnu hrát golf, Brückner jezdil na kole kolem pstruhového potoka. Seefeld ho bez přehánění okouzlil. Místo i lidé, kteří plnili strategii: „Krásně je na řadě míst, ale my chceme nabídnout víc. Třeba i v drobnostech.“
Dnes už legendární trenér chtěl mít klid, což splňoval hotel stranou města. A taky dokonalé hřiště, což zase platilo pro trávník pod skokanskými můstky. „Dobré věci se nemají měnit,“ říkával záložník Vladimír Šmicer, který v Seefeldu strávil spoustu času. Stejně jako současný kapitán Tomáš Rosický.
„Nechci to démonizovat. Místo soustředění není rozhodující, ale přiznávám, že jsme se v Seefeldu všichni cítili jako doma, což není na škodu.“
Změna rytmu přišla až s Michalem Bílkem, který se do čtvrtfinále Eura odrazil z místa jménem Bad Waltersdorf, rovněž v Rakousku.
Vrba se však chtěl vrátit k tradici. I proto, že o destinaci diskutoval se staršími hráči. A těm se zastesklo po Seefeldu. Jenže agentura, která oblíbený hotel provozovala, je v insolvenci. A tak došlo na Kranzach, kde v průměru napadne nejvíce sněhu v Alpách. „Myslím, že jsme na tom vydělali,“ pravil Fitzel.
Že by začátek nové tradice?
