Téměř sedmdesát tisíc fanoušků na Old Trafford, slavném stadionu Manchesteru United, tleskalo vestoje. Aplaudovalo fotbalistovi soupeře, který před chvíli ostře fauloval jejich hráče, dostal červenou kartu a tři minuty před koncem rozhodnutého utkání odcházel do kabin. Hříšníkem byl sparťan Karel Poborský.
Hlediště mu tenkrát v listopadu 2004 tleskalo pro to, že Poborský býval kdysi hráčem Manchesteru. Příběh legendárního českého reprezentanta je výjimečný. Nastoupil za klub své vlasti v zahraničí, kde rok a půl byl doma. Výjimečné však není, když český fotbalista v evropských pohárech dorazí do své země jako soupeř.
"Je to pro mě zvláštní zápas, i když se ho snažím brát jako každý jiný," říkal Tomáš Hübschman, když před týdnem přiletěl do Plzně se Šachtarem Doněck. Dnes se proti českému týmu v úvodním kole vyřazovací fáze Evropské ligy postaví znovu.
"V tunelu před nástupem na hřišti jsem si s Tomášem říkali, že ve středu pole budeme tak nějak spolu ťapat," pronesl se svým tradičním humorem plzeňský kapitán Pavel Horváth. "Ale kamarádi budeme zase až po zápase, teď je to soupeř," zdůraznil už vážně.
Hübschman v Plzni nečelil nepřátelským reakcím, což se nedá říct o jiných bývalých sparťanech, když v minulosti dorazili do Česka. Své o tom ví Jiří Němec, když na podzim 1998 hrál za Schalke na Strahově proti Slavii. Nebo Tomáš Rosický, když na jaře 2002 nastoupil za Dortmund proti Liberci. Navíc na Spartě, kde vyrostl, protože v té době stadion severočeského klubu ještě nesplňoval podmínky.
Kdo v pohárech nastoupil také proti českým týmům
|
"Bylo to divné, hodně divné. Jsem tady doma a lidi mi nadávali. Slyšel jsem jen urážky," nechápal záložník Dortmund. Rok po přestupu ze Sparty do Německa se chtěl doma ukázat, ale Letnou opouštěl znechucen.
Když tam o pět let později nastoupil za Arsenal proti Spartě, dočkal se uznání. Fanoušci za bránou rozvinuli obří transparent. Tomáši, vítej doma, stálo na něm. Když hlasatel četl sestavu Arsenalu, musel po oznámení Rosického přestat. Tak bouřlivě hostujícího fotbalistu hlediště zdravilo.
"Bylo to hodně emotivní, před těmito fanoušky jsem vyrostl a tím to pro mě nebylo vůbec jednoduché," přiznal Rosický po zápase, který Arsenal v předkole Ligy mistrů vyhrál 2:0 a rázně vykročil k postupu. "Spartu bych chtěl v Lize mistrů do skupiny, ne do kvalifikace. Byl jsem tam odmalička, je to můj klub a teď ho musím vyřadit. Z té naší výhry mám smíšené pocity." V odvetě předkola Ligy mistrů proti svému klubu do konce skóroval, ale gól neslavil.
Před rokem se na Spartu jako soupeř vrátil její další slavný hráč. Petr Čech tam s Chelsea v úvodním kole vyřazovací fáze Evropské ligy vyhrál 1:0. "Byl to zvláštní pocit, když jsem jako jediný ve svém týmu rozuměl všem protihráčům," říkal Čech pobaveně. "A od chvíle, co jsem do Sparty tenkrát přišel, tak jsem se nerozcvičoval na levé straně hřiště. To byl taky nezvyk." V odvetě se však favorit o postup strachoval, rozhodl až v poslední minutě.
Nejpikantnější zápas proti "svým" zažil David Jarolím. Na podzim 2008 v Poháru UEFA nastoupil za Hamburk na Slavii, v níž byl do šestnácti. Jeho soupeřem nebyl jen bývalý klub, ale i otec Karel Jarolím, trenér Slavie, a bratranec Marek Jarolím, jenž byl v sestavě.
Slavia podlehla 0:2 a David Jarolím po zápase slyšel výčitky, že v poslední minutě nafilmoval penaltu. "Klasika. Mrsknul tam sebou krásně, nohy nahoře. Možná, že dostane za ten kousek odměnu," komentoval to jeho otec, jehož sudí během utkání za nesportovní chování vykázal na tribunu. Nyní se oba sešli v Boleslavi...
