A ač není plný triumfů, je působivý a s fotbalem se stále proplétá. Nejen proto, že v Brazílii už ve čtvrtek vypukne mistrovství světa. Víte, že jako vzpomínka na finále Československo - Brazílie v Chile 1962 vyšla speciální poštovní známka? Na loňské oslavy přiletěl do Brazílie i Josef Masopust a další bývalí reprezentanti.
"Akce, s kterou jsme přišli, dopadla výborně. Snažím se tak fotbal využívat při propagaci země," říká Dolista.
Sám s ním začínal v pražské Aritmě, v jedenácti letech se přes Duklu dostal do Sparty, kde získal profesionální smlouvu a od sedmnácti nastupoval za rezervu.
"Vážím si, že jsem hrával s Tomášem Rosickým, Honzou Kollerem nebo Jirkou Novotným." V dresu Českých Budějovic si připsal ligový start, hostoval i v Mladé Boleslavi, vykoušel si nižší soutěže v Portugalsku a v Anglii, pak kopal doma divizi. Začínal jako záložník či obránce, později ho přeškolili na útočníka.
"Neříkám, že se někdy nezasním. Fotbal mi dal strašně moc, kamarády, zážitky. Rozhodnout se před lety jinak, možná bych hrál doteď druhou ligu, ale těžko bych od něj mohl dostat víc," říká 37letý Dolista. "Měl jsem svoje limity, byl jsem spíš vydřený, žádný velký talent, trochu pomalý, ale zase jsem nerad prohrával."
Navíc se vedle fotbalové kariéry vrhl na studia. Absolvoval gymnázium i střední odbornou školu cestovního ruchu. Pak tréninky kombinoval s Fakultou tělesné výchovy a sportu. V prvním ročníku dostal dokonce prospěchové stipendium. Jako akademik reprezentoval Česko na univerziádách.
"Že umím víc věcí, mi umožnilo najít uplatnění mimo fotbal a dává doteď určitou svobodu. Ale ne vždycky to bylo tak jednoduché: v Portugalsku i v Anglii jsem dělal pro agenturu a bral každou práci. Tyhle zkušenosti mi daly moc," vzpomíná.
A po návratu zvítězila práce u nadnárodních firem, ač měl nabídky i z první ligy. "Finančně by se mi to nevyplatilo a nechtěl jsem postupovat riziko, že to nevyjde." V roce 2010 uspěl v konkurzu a odešel do Brazílie. Mimochodem, organizuje tu fotbalový tým diplomatů.
"U výběrového řízení na mě pohlíželi zpočátku jako na exota. Nadneseně řečeno, když jsem hrál fotbal, tak mě považovali za študáka a vysokoškoláka, teď jsem zase pro některé ten fotbalista. To asi mám, pokud bych někdy náhodou ztrácel motivaci."
