„Už se k tomu nechci vyjadřovat, řekl jsem dost po zápase,“ sykl brněnský záložník, který v neděli skóroval rukou. „Hrál jsem ramenem,“ tvrdil.
Televizní záběry ukázaly, že to byla ruka. I rozhodčí přiznal chybu.
Já nevím. Myslím, že tam ta ruka možná byla. Už si to ani nepamatuju.
Nepřehrával jste si to v hlavě zpětně?
Ne, vůbec.
Copak jste to hned vypustil?
Jo, okamžitě.
A teď: myslíte, že to mohla být ruka?
Nevím. Teďka všichni říkají, že to tak bylo. Ale... Nevím.
Spoluhráči k tomu nic neříkali?
V kabině jsme se o tom nebavili.
Nebojíte se, že dopadnete jako Maradona? Ten také dlouho zapíral, přestože záběry jasně ukázaly, že dal gól rukou. Doteď platí za podvodníka.
Nezapírám. Měl jsem zavřené oči a uznávám, že se to ode mě odrazilo.
A necítil jste, jestli se vám míč odrazil od ruky? Nebo si nejste úplně jistý?
V čem jestli si nejsem jistý?
Jestli to byla ruka, nebo rameno.
Už se k tomu nebudu vyjadřovat.
Vedle jasných televizních důkazů budete vypadat hloupě. Opravdu k tomu nechcete nic říct?
Ne.
|
Duše sportu pláče Slovutný Arsene Wenger, kouč Arsenalu, byl připravený prát se s každým, kdo by chtěl, aby jeho tým postoupil v poháru dál.
Že vám to zní zvláštně? To se nedivím, ale stalo se. Proti Sheffieldu před šesti lety Wengerovi hoši zaútočili a rozhodli ve chvíli, kdy měli podle nepsaných sportovních zvyků vrátit soupeři míč. Sheffield ho zakopl do autu, aby mohl být ošetřen zraněný hráč. Wenger podivnou bitvu vyhrál a zápas se opakoval. Zato brněnský kouč Mazura se doma tetelí: Paráda, vyhráli jsme! „Potřebovali jsme uhrát tři body a ty máme.“ Že Besta rozhodl nefér, nevadí. Radost mu nic nekazí. Brněnský trenér ani nebojoval a prohrál. A s ním pláče ta naivní duše sportu: fair play. JAN PALIČKA |
