A když zrovna nebyl v trestu za karty, odehrál je většinou v základní sestavě. Další nepřidá. V létě mu skončí smlouva a na nové se s klubem nedohodl. "Angažmá v Českých Budějovicích mi pomohlo si trochu vybudovat jméno," říká Jaroslav Hílek ve svých třiceti letech.
V létě prý z klubu odcházíte.
K třicátému červnu mi končí smlouva a na nové jsme se nedohodli.
Mrzí vás to?
No. Trošku mě to mrzí, ale takový je fotbalový život. Je to život fotbalisty, že často mění působiště. Nedohodli jsme se a už to beru jako fakt.
Říkal jste, že fotbalista často mění působiště. Ale dva roky je docela dlouhá doba, ne?
S působením v Českých Budějovicích jsem hodně spokojený. Našel jsem tady dobře fungující klub. Na budějovické poměry jsme měli i dobré výsledky, protože co vím, tak nebylo pravidlem, aby se každý rok celkem bezpečně zachránily, a navíc nehrály vyloženě o záchranu.
Jaká je pro vás tahle sezona osobně?
Abych řekl pravdu, minulá pro mě byla lepší. Ale ani tahle nebyla zlá. Tedy až na ten závěr, kdy jsem při nějakých okolnostech vypadl ze sestavy. To mě trochu mrzí, ale už je to prostě tak. Nic s tím neudělám.
Nemůžete si za ten výpadek sám za těch osm žlutých karet, kvůli kterým jste dva zápasy nenastoupil?
Do nějaké míry si za to sám můžu, protože jsem ty karty nasbíral a měl dva zápasy stopku. Ale měl jsem to i v minulé sezoně. Taky jsem jich nasbíral hodně. Pak jsem kvůli trestu stál, ale vždy jsem se na to místo dokázal vrátit. V té době na to moje výkony asi stačily a teď už na to asi nestačí (pousměje se).
Když jsme naťukli ty karty. Víte o tom, že jste zlý muž ligy? Nikdo jiný jich nemá víc. Narodil se 6. června 1978. S fotbalem začínal ve slovenské Lakšárské Nové Vsi. První profesionální angažmá si zkusil v Senici a pak působil ještě ve Spartaku Trnava a v Rimavské Sobotě. V SK České Budějovice hraje od minulé sezony, kdy v letním přestupovém období uspěl na testech. V nejvyšší tuzemské soutěži odehrál defenzivní záložník 48 zápasů, ve kterých nedal ani jeden gól a nasbíral 19 žlutých karet. Jen jednou byl vyloučen a to v zápase na hřišti Slavie Praha v předminulém kole.
Někdo ze spoluhráčů mi to připomenul, že jsem se tam pohyboval minulý rok a pohybuju se tam i ten letošní. Není to moc dobrá vizitka. Určitě není co chválit. Člověk potom zpětně lituje každé karty, ale v ten moment si to neuvědomí.
Jaroslav Hílek
Čím to je, že inkasujete tolik karet.
Nevím. Některé situace řeším faulem možná trochu zbytečně. Ale pramení to z toho, že mám vsugerované to, abych udělal něco pro manšaft. Většinou to je třeba při protiútoku soupeře. To jsou nebezpečné situace. Mám obavu, abychom nedostali gól, tak radši udělám faul a ublížím sobě tou kartou. Kdybych hráče pustil, vyšel bych bez karty, bez újmy, ale možná by z toho byl gól. Takže já to mám zakořeněné takhle, a proto v těch situacích taky tak reaguju.
Na hřišti je z vás trochu v uvozovkách blázen. Často diskutujete s rozhodčími, křičíte na spoluhráče.
Asi ano. Spousta kamarádů a spoluhráčů mi říká, že na hřišti jsem úplně jiný než v soukromí. Když to mám říct po pravdě, už jsem zkoušel jít do pár zápasů s tím, že si budu dávat pozor a budu se věnovat tomu, abych kartu nedostal. Ale to jsem se nemohl dostat do zápasu a i ten výkon byl potom takový bezkrevný. Něco na tom asi bude, že člověk musí být na hřišti trochu vyšinutý.
Takže jste tedy takový brousek. Třeba si někoho vyhlédnete a řeknete si, tomu dneska naložím?
Ne, ne, ne. To zase ne. Že bych šel do nějakého souboje, abych někomu ublížil, nad tím vůbec nepřemýšlím. Abych šel někoho zbrousit, na to nemám ani postavu.
A co ty diskuse na hřišti?
Jak jsem říkal. Na hřišti prostě reaguju spontánně. Když jsem v ten moment přesvědčený, že asi mám pravdu, tak o tom diskutuju.
A co spoluhráči? Nevyčítají vám, že i na jejich chyby reagujete zbytečně podrážděně?
Ani ne. Já myslím, že když si se spoluhráči vytkneme nějaké věci, že to je ku prospěchu. Stejně tak jako dokážu někoho zkritizovat, dokážu i kritiku přijmout.
Mimo trávník působíte jinak než na hřišti. Určitě nejste tak prudký. Spíš jste klidný.
V soukromí se snažím být klidný, i když někdy vybuchnu. O tom by mohla vyprávět spíš rodina.
Vytýkali vám množství karet trenéři? Nebo to vzali tak, že to k vám patří.
Vytýkali. Dá se říct, že mě to provází celou kariéru. Trenérům vadily vždycky hlavně karty za řečnění. I když třeba teď si myslím, že jich už tolik není.
A měl jste kvůli tomu v nějakém klubu výraznější problémy?
Že bych kvůli tomu vyloženě nehrál, to asi ne. Zaplatil jsem nějaké pokuty, to ano, ale že bych kvůli tomu přišel o místo, to se nestalo.
Kolik byla ta největší pokuta?
Myslím, že tak okolo pěti tisíc. Ale ve Spartaku Trnava před nějakými třemi roky jsem platil mnohem víc za větší flastr. Ale o tom bych už radši moc nemluvil.
Dá se ještě teď ve vašich třiceti letech na vaší hře něco změnit?
V podstatě se dá říct, že mě to provází celou kariéru. Někdy byla sezona lepší, jindy horší. On si člověk někdy po zápase poví, že příští utkání změní, že to přece nemůže být těžké odbourat. Ale asi když je to v člověku zakořeněné, nedá se to.
Neříkejte, že byste to rád nezlepšil.
Určitě bych to rád zlepšil, ale jak říkám, u mě to jde ruku v ruce s tím, že když jsem vyhecovaný, podávám pak také lepší výkon. Možná ještě víc bych chtěl zlepšit jiné věci, jako je zakončení, dát nějaký gól. To mě celkem mrzí, že jsem za to angažmá tady nedal gól.
Kolik jste jich vůbec v kariéře dal?
Ale na Slovensku jsem dal tak dva za sezonu skoro vždycky. Bohužel tady se mi to nepodařilo. Ale tam jsme hrávali trochu otevřenější hru. Tady mám víc defenzivních úloh a nechodím ani moc na standardky. Nějaký gól jsem dát měl.
Nejste v koncovce až moc opatrný?
To je pravda. Nemám to prostě v sobě, že půjdu a sám na vlastní pěst to zakončím. Někdy to beru tak, že udělat lob je nejlepší, že to je konstruktivní řešení. Povětšinou je to však špatné řešení. Ona i nevydařená střela může skončit gólem a určitě bych měl zkoušet zakončovat. A hlavně se víc tlačit do koncovky.
Ovšem defenzivní štít zase nemusí jít za každou cenu do koncovky.
Určitě ne. Jsou tam prioritní jiné věci. Nechci, aby to znělo neskromně, ale myslím, že na defenzivního záložníka jsem na tom fotbalově dobře. Občas by však i ten defenzivní záložníkměl dát nějaký gól. To je u mě chyba.
Když se vrátíme k tomu vašemu angažmá na jihu Čech. Co vám tady ty dva roky daly?
Zkusil jsem si českou ligu, která má u nás na Slovensku pořád vysoký kredit. Je spousta hráčů na Slovensku, kteří mají i větší jméno, a v české lize vyhořeli. Já jsem tady odehrál nějakých padesát zápasů. Dalo mi to hodně a vůbec toho nelituju.
Myslíte, že jste se díky angažmá v Českých Budějovicích sám zviditelnil? Při příchodu vás znal málokdo.
Nepatřil jsem mezi ty známé hráče a určitě jsem se tím trochu zviditelnil. Udělal jsem si i lepší jméno u nás na Slovensku. V tomhle mi to pomohlo.
Dá se mluvit o tom, že byste si chtěl ještě splnit nějaký fotbalový sen?
Ani ne. Je mi třicet let, mám podle mě pořád ještě dobrou výkonnost a chtěl bych si vydělat ještě nějakou korunu. To klidně řeknu na rovinu. Něco mám rozjednaného, ale v tuhle chvíli ještě nemůžu říct na sto procent, že v tom klubu budu hrát. Domů bych se však ještě vracet nechtěl.
