„Ale když jsem ho vzal na fotbal na Spartu, odešel po sedmi minutách. Prý se na to nedá koukat,“ směje se.
Jednou se snědý chlapík, typický Ital, zakoukal do slečny Hanky. Za čas si ji odvezl domů do Savony. Brzy přišel na svět první syn Patrick, tři roky po něm Christian.
Celé léto trávila rodina v pražském podhradí, ve starém domě ve Vlašské ulici. „Celé hodiny jsem stával na dvorku u vrat a kluci na mě pálili míče,“ vzpomíná Weinrich.
„Ale také si hrál s kočárkem a panenkami,“ přidává jeho bývalá manželka Zdena, vykladačka karet. „Už tehdy jsem mu ale předpověděla, že bude velký fotbalista,“ dodává žena, v jejichž listech hledá budoucnost i Dagmar Havlová nebo Kateřina Kornová.
Do života Christiana Panucciho se zapsala ještě jednou, možná osudově, ve čtyřiadevadesátém roce. „Volala jsem jeho máti, že mu hrozí nebezpečí. Kdyby něco ztratil, ať nesedá do letadla.“ Panucci se právě vracel z přípravného zápasu reprezentace v USA. Na letišti postrádal kufry, proto si raději přebukoval let. Letadlo, v němž měl sedět, se zřítilo...
Rodiny Weinrichů a Pannuciů pojilo dál věrné přátelství. Slavili společně narozeniny, vzájemně si chodili za kmotry svých dětí, což je v Itálii téměř posvátná záležitost.
Plánovaly také otevřít společnou restauraci v Savoně. Pan Weinrich měl dokonce uzavřít fiktivní sňatek s babičkou Panucciovou, aby se tehdy ještě za socialismu dostal za hranice. Když to nevyšlo, otevřel si aspoň restauraci na Vinohradech. V jeho domku na Hradčanech visí fotografie a dresy s jmenovkou Panucciho, téměř druhého syna.
Toho zavedly do matčiny vlasti i fotbalové povinnosti. Dvakrát se podílel na vyřazení mužstva do 21 let ve čtvrtfinále mistrovství Evropy. Italové v obou případech celý šampionát vyhráli. S AC Milán také přemohl Spartu v Lize mistrů.
Také jeho první krůčky na velké scéně doprovázel český fotbalista - Tomáš Skuhravý v Janově. „Bydlel kousek od nás, vozil jsem ho na tréninky autem. Já ho učil česky, on mě italsky,“ vzpomíná útočník Skuhravý.
Fotbalové proudy potom Panucciho zanesly do milánského AC, Realu Madrid, poté zpět do Milána, do Interu. Odtud hostoval v anglické Chelsea, francouzském Monaku a nyní hájí barvy AS Řím. Jako jeho otec.
Na české kořeny nezapomněl. Z babiččina nového bytu v pražské Vodičkově ulici si rád seběhl pár schodů dolů, do známého bufetu U Bumbrlíčků, aby se nacpal svíčkovou s knedlíky. „O pivo a guláš si říct umím,“ hodnotí Panucci znalosti českého jazyka.
„Utlouct se ale může také po žloutkových věnečcích. Na zápas jedenadvacítky do Českých Budějovic jsme mu jich vezli celou krabici,“ vzpomíná babička Soňa Cermanová.
K Čechám ho pojí také obchodní aktivity, o nichž však zatím nechce mluvit. Stále zůstává především prvotřídním fotbalistou.
 Christian Panucci tentokrát přijel do Prahy s italskou reprezentací |
