Vrhl se správným směrem, míč štrejchnul o jeho ruce, někteří diváci začali jásat. Předčasně. Marek Gruber tvrdou „šlupku“ ven z brány vytěsnit nedokázal. „Těžko říct, kolik chybělo. Sklouzlo mi to po ruce, byla to celkem rána,“ posteskl si brankář české reprezentace v malém fotbale.
Její rázný pochod turnajem, který pravidelně plnil arénu za Lužánkami víc než třemi tisícovkami diváků, se zarazil těsně pod vrcholem. „Chyběl nám maličký krůček,“ litoval Gruber po finále s Ruskem.
To po remíze 1:1 musely rozsoudit penalty, v nichž byli všichni tři ruští střelci neomylní. „Rusové už jednou penalty kopali, takže jsem měl určené strany, kam půjdu. Bohužel je nekopali stejně, takže tenhle tah nám nevyšel,“ prozradil Gruber.
Zato z domácích exekutorů se zmýlil hned ten první. „Tenhle rok jsem kopal asi deset penalt, všechny jsem dal a zrovna tu nejdůležitější ne,“ vyčítal si Stanislav Mařík. „Myslím, že jsem ji nekopl úplně špatně. Měla razanci i docela směr, ale gólman měl trošku víc štěstí než já. Jsem zklamaný sám ze sebe i z toho, že jsem to zkazil klukům a nemůžeme slavit.“
Opaření však čeští reprezentanti zůstali jen na chvíli, brzy po prvotním šoku vyrazili juchat za fanoušky. Díky nim se mohli fotbalisté, působící v nižších soutěžích, v uplynulém týdnu cítit jako hvězdy.
„Nikdo z nás tohle ještě nezažil a myslím, že už ani nezažijeme. Bylo to nepopsatelné, neuvěřitelné. Nejkrásnější fotbalový zážitek,“ rozplýval se Ondřej Paděra, který si se spoluhráči užíval luxus hotelu Boby. „Měli jsme nejlepší možný servis. Nedokážu ani domyslet, co se musí dít u nároďáku ve velkém fotbale, protože toto byla velká pecka.“
Čeští hráči ovšem v propůjčených rolích celebrit nezpychli, naopak. Na hřišti se bili o každý míč a po skupině, v níž Lotyše a Izraelce roznesli 6:0 a 7:0 (ne všichni účastníci Eura měli solidní úroveň), si v play-off proklestili cestu přes kousavé Bulhary, Bosňany a Rumuny. „Jsem rád, že máme takový super tým a partu, dali jsme do toho maximum. A být druhý v Evropě je taky úspěch,“ podotkl Gruber.
