Třetí nejlepší rozhodčí světa, 38letý učitel ze Stropkova a nově také poslanec za stranu SDKÚ ve slovenském parlamentu.
Mistrovství světa se přehouplo do vyřazovací části a na rozhodčí stále nepadá tolik kritiky jako dřív. Chráníte kreativní hráče před hrubými zákroky, trestáte zdržování. To je nový trend?
Šéfové rozhodčích na tom lpí. Za prvé: eliminovat surovou hru. Pryč se zákroky, které ohrožují zdraví hráče. Nohy jsou drahý pracovní nástroj. Angličanům se zranil Owen a Newcastle se chce soudit, že se mu ze šampionátu vrací zraněný útočník. Z fotbalu se stal velký byznys, je třeba chránit kreativní hráče, kteří přitahují fanoušky na stadion.
To znamená, že byste českého záložníka Poláka taky ve čtvrtek vyloučil, kdybyste řídil zápas s Itálií?
Stoprocentně! Proč Tottiho napadal tak ostře? Navíc když už jednu kartu měl. Udělal hloupost. Jasná žlutá karta.
Víc než kdy jindy se trestá nesportovní chování. Občas se mi zdá, že je to až úzkostlivé, nepřiměřené.
Na úvod bylo potřeba nastavit nekompromisní trend. Během turnaje už by nešlo přitáhnout opratě. Ale je to dobře. Hráči brzy pochopili, co si můžou dovolit a co už ne. Když se podíváte, kolik přerušení a odhozených míčů bylo v Lize mistrů, tak tady se hra hodně vyčistila.
Asistenti zase dostali pokyn, aby pouštěli hraniční ofsajdové pozice? Asistent Roman Slyško: Je to složité. Podle nového pravidla stačí, když je útočníkovo koleno, hlava nebo jiná část těla za obránci – a už je to ofsajd. Hráči spoléhají, že asistent nemůže všechno postihnout, nikdo z nás nemá stoprocentní úspěšnost. Jde o milimetry. První dny se na schůzkách rozhodčích řešily jen ofsajdové momenty a klobouk dolů před asistenty, že drtivou většinu vyřešili správně.
Ofsajdy se možná přehlédnout dají, ale na turnaji padly i dva góly, které nebyly uznány. Míč pokaždé přešel čáru.
Hlavně Francouzi si stěžovali, a oprávněně. Smůla, pokaždé rozhodčím někdo zakrýval výhled. FIFA (mezinárodní fotbalová federace) neměla odvahu, aby se hrálo s inteligentními míči, které v sobě mají čip. Pomohlo by to. Ale experiment ještě nebyl úplně vyzkoušený.
Vy sám jste neřídil zrovna jednoduché zápasy. Při utkání Mexiko – Portugalsko jste nařídil dvě penalty a ještě Mexičana Pereze vyloučil. Poražené Mexiko vás hodně kritizovalo.
Ale komise rozhodčích mě pochválila. Za odvahu, že jsem Pereze vyloučil kvůli filmování. Jednu kartu už měl, musel dostat druhou.
Určitě jste musel slyšet názor, že slovenská trojice v čele s Michelem by mohla rozhodovat finále? Mluvíte o tom mezi sebou?
Ne ne, rozhodčí musí žít v realitě. Nejtěžší zápas je ten, který přijde. Když ho zvládneme v pohodě, můžeme myslet dál.
Vážně nad finále neuvažujete?
Tu myšlenku mám někde vzadu uloženou, ale zakazuju si ji.
Čeští hráči měli na šampionátu dva sny: postoupit ze skupiny a pak potkat Brazílii. Jaké sny má rozhodčí?
Já bych Brazílii tolik neglorifikoval... V kariéře rozhodčího existují tři sny, tři vrcholy, tři finále: Liga mistrů, mistrovství Evropy a mistrovství světa. Já na ně čekám.
Tak vidíte, že o finále přemýšlíte.
Vážně ne. Přijel jsem do Německa s tím, abych odřídil dva dobré zápasy. Pokud bude třetí, beru to jako velké pozitivum.
Je vůbec z diplomatického hlediska reálné, aby Slovák pískal finále? Pokud do finále nepostoupí Němci, určitě budou tlaky, aby poslední zápas řídil jejich krajan Merk.
Myslím, že na tomhle mistrovství půjde diplomacie stranou a bude záležet jen na výkonech. My tři jsme připraveni. Na všechno. I když nás zítra pošlou domů, nemám s tím problém.
To byste bez problémů stihnul první zasedání nového slovenského parlamentu.
To stihnu i tak. Volala mi manželka, že první zasedání je 11. července. I kdybych se do finále v Berlíně dostal, stíhám být desátého v Bratislavě.
Co je pro vás důležitější? Kariéra rozhodčího, nebo politika?
Nechci končit s pískáním, když jsem se vydrápal na vrchol, mezi tři nejlepší. V politice se zatím chci rozkoukávat.
Proč jste se vlastně vrhnul na politiku?
Na vysoké škole jsem studoval tělocvik, politologii i společenské vědy. Baví mě sport a politika. Od roku 1998 mě oslovovaly politické strany, abych šel na kandidátku, jenže tehdy jsem se nechtěl rozptylovat, pískání pro mě bylo všechno. Teď už se to zlomilo.
Ale nedávno jste chtěl píšťalku zahodit. Vašeho bývalého kolegu Igora Šramku surově zbili. S prasklou lebkou a zlomenými žebry skončil v nemocnici.
Zasáhlo mě to, Igor je můj kamarád, chtěl jsem se vším praštit. Může se stát, že po zápase vzplanou emoce, že vybouchnete, ale když někdo zaútočí na předsedu komise rozhodčích, to je útok na celý rozhodcovský sbor, útok na fotbal. Nechtěl jsem v tom stavu zůstat.
Proč jste změnil názor?
Nejdřív jsem nechtěl vystavovat riziku sebe a rodinu, ale pak to trochu vyprchalo. Sám Igor tu byl na náš první zápas Švédsko – Paraguay, povídali jsme a říkal: Kvůli tomu nesmíš končit. Poslechnu.
Co se stane, pokud na den zasedání parlamentu dostanete nominaci na zápas Ligy mistrů? Budete Michel-poslanec, nebo Michel-rozhodčí?
Rozhodčí. Věřím, že to nebude vadit, pokud budu Slovensko stále reprezentovat na hřišti. Ale nechci být poslancem, který bude mít 70procentní neúčast, což někteří naši politici v posledních letech dokázali.
Zatímco na hřišti jste šéf, v parlamentu se dostanete do opozice. Vaši sociální demokraté volby nevyhráli.
Ale třeba se dočkáme překvapení. Pan Dzurinda je vynikající vyjednavač, věřím, že v opozici nebudeme. A kdyby? To nevadí, aspoň bych se mohl v politice rozkoukávat bez té šílené zodpovědnosti.
Než se posadíte do poslanecké lavice, budete na mistrovství světa hodně sledovaným mužem. Jak odoláváte tlaku, když jdete na hřiště?
Koncentrací. Vždycky po zápase si musím vyčistit hlavu. Pak jsou dva tři dny klidu a nastává doba, kdy musím být opět ve střehu. Nedělá mi to problém. Když je sezona, pískám v sobotu ligu a v úterý Ligu mistrů, pořád dokola.
Mrzí vás, že už na šampionátu nejsou Češi?
Moc. Máte sympatické mužstvo. Nechci říkat, že Nedvěd, Koller, Šmicer nebo Baroš jsou moji přátelé, ale když v Lize mistrů pískám jejich zápasy, je na ně spolehnutí. Cítíme k sobě respekt, navíc mám na hřišti člověka, na kterého se můžu obrátit skoro v rodné řeči.
Proč se česká mise na mistrovství světa nepovedla? Co si myslí sudí?
Zvenčí se mi zdálo, jako by mužstvo srazila euforie z prvního zápasu. A pak Kollerovo zranění. Koller je pro českou taktiku nepostradatelný. Jako by se Brazilcům zranil Ronaldinho nebo Němci přišli o Ballacka. Je mi to líto.
Proč líto? Copak Česku fandíte?
To byste se divil. Předloni na Euru jsem byl na zápase proti Holandsku. Úplně mě to strhlo a po gólech jsem vyskakoval jako divý.
Až bude hrát v září Slovensko s Českem kvalifikaci o mistrovství Evropy 2008, budete nestranný?
Jsem Slovák, budu si přát, abychom vyhráli my. Ale nejlepší by bylo, abychom si body podělili: vy vyhrajete doma, my taky a na Euro pojedeme oba.
Ještě poslední věc: kdo podle vás vyhraje mistrovství světa? Přece nečekáte, že odpovím. Jsem rozhodčí. Ale vyhraje... Nejlepší mužstvo.
Jak trénují rozhodčí? Rozdávají žluté karty nanečistoNeu-Isenburg (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Jako abstraktní divadlo. Tři lajnoví rozhodčí popobíhají půl metru od sebe, v linii posledního obránce, a když postřehnou ofsajd, zvednou praporek. Okamžitě, ve vteřině. Vypadají trochu jako šaškové, kteří reagují na příkaz krále. Komparz dorostenců ze sportovních škol ve Frankfurtu a Ofenbachu hraje fotbal na čtvrtině hřiště, sice jen na půl plynu, přesto jsou tři asistenti a dva hlavní sudí ve střehu. Do zápasu jim zbývá jediný den, v tréninku rozhodčích to znamená kolonku Minus 1. "Kdo je Minus 3 do zápasu, má trénink delší. Atletický a koncipovaný trochu jinak," vysvětluje slovenský sudí Luboš Michel. Jen rozcvička bývá pro všechny stejná. Je horko, k plaveckému areálu v městečku Neu-Isenburg míří davy víkendových hostů a odvedle z fotbalového stadionku se neustále ozývá pískání. Po betonovém ochozu pochodují stevardi v oranžových vestách, u vchodu stojí dvě policejní auta. Rozhodčí mají trénink. Když zrovna neřídí zápas, vydávají se v devět ráno autobusem z hotelu, projedou kolem letiště ve Frankfurtu a zaparkují v parčíku u hřiště. Zatímco na tréninky Brazilců chodí pět tisíc lidí, rozhodčí při dnu otevřených dveří sleduje jen pár zvědavců a 10 novinářů. "Trénink není naostro, nahrazuje zápasovou rutinu. Ale třeba cvičení ofsajdové hrany má pro asistenty smysl," tvrdí Roman Slyško, asistent z vychvalované slovenské trojice. A tak dorostenci kombinují mezi kužely, pak kolmo přihrají na nabíhajícího útočníka a sudí musí posoudit, jestli byl ofsajd. Cvičení se točí na kameru a každý sudí pak vypálený disk dostane, aby si v klidu prohlédl, jestli trénink zvládl. Hlavní Michel zatím sleduje, jak se rozehrávají rohy, a kluci se před brankou z legrace pošťuchují. Rozdává jim karty za strkanice, za simulování, píská fauly. S úsměvem. Když se jeden z chlapců trefí z voleje a se svlečeným dresem mává nad hlavou, Michel ho potrestá taky. Musí, i když je to jen trénink. "Kluci se nejdřív snažili, jako by to byla reálná hra, ale teď už vymýšlejí ptákoviny," říká Michel. Už měsíc jsou rozhodčí u Frankfurtu a napětí u nich vrcholí. Začaly vyřazovací boje, ve kterých dostanou šanci jen vyvolení. Mimochodem, trojice Slováků je hodnocena tak dobře, že asistent Slyško mohl poprvé v historii opustit rozhodcovský kemp a letět domů do Bratislavy. Sedmého června se mu narodila dcera Romana, po zápase Mexiko – Portugalsko ho dopravila policejní eskorta na letiště v Gelsenkirchenu a do půlnoci už byl doma. Za dva dny se vrátil a může dál snít o finále. |
 Slovenský rozhodčí Luboš Michel na mistrovství světa v Německu |
