Tento fotbalový přečin, kterým se Hradečtí provinili před vlastními fanoušky, může být ale i očistný. Facka přišla naštěstí dost brzo na to, aby si uvědomili, kde se stala chyba.
Žádné výmluvy na kvalitu soupeře nemají smysl, to co se přihodilo ve druhé půli, se už nesmí opakovat! Jinak by mohli zapomenout nejen na postup, ale jak po utkání řekl trenér Krejčík dokonce i na vrchní patra druholigové tabulky.
Bezprostředně po utkání nikdo z hráčů nevěděl "jaká bije". "Nedokážu si to vysvětlit," řekl Pavel Černý, v prvním poločase nejlepší muž na hřišti.
Svým pohybem a nasazením tolik připomínal svého otce. To on připravil pro Duchniče první gól, to on hravě a s lehkostí obcházel zmatené protihráče, neudělal ani krok navíc a přitom byl u všeho.
A po přestávce? Nejen Černý ztratil "šmrnc". Snahu Hradci upřít nelze, ale byla až moc živelná a křečovitá.
"V šatně jsme si slíbili, že na ně vlítneme a co nejdříve dáme druhý gól," pronesl. Jenže se stal úplný opak. Hradečtí nejenže na Žižkov "nevlétli", ale naopak umožnili soupeři nejprve srovnat a po chvíli dostali druhou branku.
"A to jsme v prvním poločase hráli moc pěkný fotbal. Ten se musel líbit. Místo toho, abychom v tom po přestávce pokračovali, jsme dali Žižkovu až moc prostoru," pokračoval Černý, který si musí zvykat na nezvyklou roli záložníka.
"Útočníky máme a hrají dobře. Nezbývá mi nic jiného než si zvyknout," dodal Černý.