První den dával pouze rozhovory novinářům, druhý den už ho lidé poznávali na ulici. "To v Česku nezažijete, je to neuvěřitelné. Pokřikovali na mě, chtěli podpisy, na první pohled bylo vidět, jak moc fotbal milují." Při výkřicích komolili hráčovo jméno: volali Džiranek nebo Iránek.
Mladík okamžitě poznal, jakým fenoménem je fotbal v Itálii, ale atmosféru při zápasech zatím neochutnal. Doma proti Lecce věděl, že zůstane na tribuně, bylo ještě příliš brzy, aby hrál. Seděl v davu a dostával husí kůži z toho, jak pětatřicet tisíc lidí neustále hučí. Ve středu v Boloni už Jiránek měl hrát, trenér Colomba mu řekl, že určitě nastoupí. "Pořádně se připrav, bude proti tobě hrát slavný Signori," opakoval mu kouč.
Jenže den před utkáním se zjistilo, že přestup z Liberce ještě není dotažen. "Zatím nemáme na účtu první splátku za přestup, až potom pošleme přestupní kartu," tvrdí liberecký ředitel Josef Jinoch. V Reggině zase tvrdí, že první částku ze dvou milionů marek už poslali. Kdyby bylo všechno v pořádku, Jiránek už italskou ligu okusil. "Jsem dost zklamaný, že to ještě nevyšlo." Teď čeká, že se všechno vyřídí do neděle, protože na jih Itálie do Kalábrie přiletí proslulý Juventus Turín.
"To už musím hrát, Juventus je přece paráda," vykládá nadšeně.
Největší zápas zatím zažil ve finále českého poháru proti Ratíškovicím, neděle a Juventus by to stokrát přebily. Nebojí se mladík, jak to v jedenadvaceti zvládne? Nezatočí se mu hlava? "Mám strach, ale zároveň se strašně těším. Nad nabídkou jsem neváhal ani vteřinu, byla super, věřím si, že to zvládnu."
Stejně mluvil před třemi lety také nadějný záložník Václav Koloušek. Odešel do italské Salernitany, což byl pro mnohé obrovský šok. Koloušek se vůbec neprosadil, klub se propadal, z první ligy se rázem ocitl až ve třetí, tam už byl český hráč na obtíž. "Taky mě to napadlo, abych tak nedopadl. Reggina, loňský nováček, může spadnout a já nemusím vůbec hrát," říká Jiránek. "Ale mám šanci a cítím, že ji musím chytit za pačesy." Až nastoupí, jako klasický pravý obránce bude mít na zádech dvojku.
V Reggině, kde kromě brankáře Taibiho není žádné žhavé eso, si Jiránek zvyká na obrovskou popularitu, na nezvykle teplé listopadové dny, v nichž se teplota šplhá ke třicítce, na dvouhodinové dynamické tréninky. Studuje italštinu a s přítelkyní si už našel byt pár minut od stadionu.
"Auto vybírám, na tréninky mě zatím vozí vždycky někdo z klubu, třeba masér." Jiránek udělal obrovský skok v kariéře: vletěl sice do provinčního klubu, ale je to v Itálii, kde se scházejí největší hvězdy světa. "Jsem vděčný za tu možnost, v Reggině sázejí na mladé, třeba se chytím." Před třemi lety téměř neznámý obránce teď netrpělivě čeká, až se pro něj otevřou luxusní vrata s nápisem italská liga. Měl by být sedmým českým fotbalistou v posledních deseti letech, který jimi projde.
