Na světovém šampionátu se tehdy ještě československý fotbal představil naposled v roce 1990 v Itálii. Samostatná česká reprezentace zatím pokaždé vyšla naprázdno. Uniklo jí mistrovství světa 1994 v USA, 1998 ve Francii i šampionát před třemi lety v Japonsku a Koreji.
Zato od stříbrných medailí na mistrovství Evropy 1996 v Anglii nechybělo Česko na kontinentálním šampionátu ani jednou. V roce 2000 se na mistrovství Evropy v Belgii a Nizozemsku představil tým kouče Jozefa Chovance, o čtyři roky později v Portugalsku skončil český výběr trenéra Karla Brücknera na třetím místě.
"Tím spíš teď musíme dát do baráže s Norskem opravdu všechno. Současné mužstvo si start na mistrovství světa prostě zaslouží. Včetně zraněných Kollera s Lokvencem i dalších, kteří v kvalifikaci bojovali taky," pokračuje gólman.
Gólman ještě připomene semifinále loňského mistrovství Evropy, v němž Česko prohrálo 0:1 s Řeckem gólem těsně před koncem prodloužení.
"Tenkrát nás štěstí taky opustilo. Tím spíš bychom ho měli mít teď v baráži. Ale tím nechci říct, že budeme spoléhat jen na to štěstí."
Na minulou zpackanou baráž s Belgií v listopadu 2001 Čech moc vzpomínat nechce. Vlastně ani podle vlastních slov nemůže.
"Byl jsem tenkrát v národním mužstvu jen chvíli a v podstatě do počtu," vybaví si. "A kdyby si tenkrát Láďa Maier neotočil koleno, tak bych nebyl ani na lavičce. Proto dost dobře nemůžu srovnávat atmosféru v nároďáku tehdy a dnes."
Vzápětí však Čech dodává, že ze všech jeho spoluhráčů je cítit velké odhodlání.
Podle Čecha bude možná klíčovým momentem, když se českému mužstvu v sobotním duelu v Norsku podaří vstřelit gól.
"Samozřejmě, že pak by ani prohra dva jedna nebyla pro odvetu zase tak moc nepříjemná. Ale že bychom prohráli, to si vůbec nepřipouštíme. Protože handicap pro druhý zápas by to byl v každém případě."
Při čtvrtečním setkání reprezentantů s novináři musela řeč přijít i na rozbité a rozbahněné hřiště na stadionu Ullevaal. Podle příslušného reglementu FIFA mohou pořadatelé dokonce Čechům odmítnout na této hrací ploše oficiální trénink...
"Tohle teď nevyřešíme," poznamenává Čech. "Uvidíme v pátek, jestli nás na to hlavní hřiště pustí. Důležité bude, abychom si to tam mohli aspoň prohlédnout, na stadionu se prostě zorientovat. Což někdy stačí, i když normální trénink to pochopitelně nenahradí."
Poté brankář připomene únor 2003 a přátelský duel s Francií v Paříži.
"Tam nás tenkrát taky na hlavní plochu nepustili, nechali nás jen podívat. Trénovat jsme museli někde poblíž na hřiště pro ragbisty. A tam jsme mohli hrát tak leda bago, protože jinak ty drny hrozily výronama kotníků. A druhý den jsme taky uhráli dobrý výsledek," říká Čech k vítězství 2:0 nad tehdy úřadujími mistry Evropy.
"Navíc podobné fotbalové bažiny jsme zažili všichni před třemi roky při kvalifikaci v Moldavsku," přidává Čech další českou výhru 2:0.
Ve všech pádech se v posledních dnech skloňuje jméno obávaného norského útočníka Carewa, který na podzim září a střílí góly ve francouzském Olympique Lyon. Zmínka o něm musela padnou i při rozhovoru s Čechem. Straší ho tento norský útočný žolík?
"Nikdo mě nestraší," ohrazuje se Čech důrazně. "Strašit by člověka měly jiné věci. Respekt z něj samozřejmě mám, ale ne přehnaný."
Po dalším dotazu se Čech usměje.
"Ne, ani maturita mě nestraší," říká ke své blížící se zkoušce dospělosti na plzeňském gymnáziu. "Vypadá to až na jaro, teď na podzim jsem to prostě nestíhal."
Dvoudílná fotbalová maturita čeká brankáře Čecha v sobotu v Norsku a ve středu v Praze na Letné. A pokud u ní on a spoluhráči obstojí, mohli by se těšit na vysokou fotbalovou při světovém šampionátu v Německu.
