"Tou sobotou pro mě liga skončila, ve zbývajících dvou zápasech bude chytat Carlo Cudicini," prozradil Čech prostřednictvím pondělního ranního telemostu českým novinářům. "Já bych teď měl tři čtyři dny spíš odpočívat, trénink si přizpůsobit. A pak už bych měl přípravu ladit na mistrovství světa."
Můžete přiblížit, jak vůbec oslavy titulu v Chelsea proběhly?
Tradičně. Dostali jsme pohár, na hřišti udělali pár koleček, poděkovali přitom fanouškům a pak se šlo do kabiny. Tam samozřejmě stříkalo šampaňské, potom v klubových prostorách krátké posezení společně s rodinami. A večer jsme měli sraz v jednom baru s hudbou, tam už jsme byli sami.
V Liberci na oslavu titulu zlili šampaňským i trenéra Lavičku. Mohli si něco podobného dovolit vůči svému kouči i fotbalisté Chelsea?
Proč bychom si to nemohli dovolit. Titul se přece všude na světě slaví stejně. V liberecké kabině jsem sice nebyl, ale vsadil bych se, že jejich oslavy se těch našich vůbec nelišily.
Jak to po té barové oslavě bylo s večerkou? Šli jste vůbec spát?
Spát se samozřejmě šlo, ale bylo to individuální. Trenér Mourinho to nechal na nás. V neděli dopoledne byl trénink, mužstvo čekají ještě dva ligové zápasy v Blackburnu a v Newcastlu.
Hodnotí tento soutěžní ročník Chelsea jako úspěšný, přestože se nepodařilo získat Anglický pohár a v Lize mistrů skončila v osmifinále?
Byla to úspěšná sezona. Převažuje obhajoba titulu, což se v Premier League jen tak někomu nepodaří. Tuším, že před léty se to povedlo jen Arsenalu a Manchesteru. My obhájili titul poprvé v historii klubu, což je tedy velká sláva. Ale i trochu toho zklamání tady je. Dost nešťastně jsme vypadli v semifinále Anglického poháru a zatímco v Lize mistrů jsme se loni přes Barcelonu přehoupli, tentokrát měla navrch ona. Ale jako tragédii to nikdo nebral.
A jak jste byl spokojený sám se sebou?
Jsem přesvědčený, že tu vysoko nastavenou laťku z minulého ročníku jsem zdolal zase. V šestatřiceti ligových zápasech jsem osmnáctkrát udržel nulu, chyby jsem udělal jen ve dvou utkáních. Asi jedinou nepříjemností byly loňské problémy se zraněným ramenem, kvůli kterému jsem začátkem září musel opustit i národní mužstvo. Ale jinak to pro mě byly sezona úspěšná.
Záleželo vám hodně na tom, abyste o titulu rozhodli právě v utkání s Manchesterem?
Jistě. Taky proto, že jsme titul chtěli vyhrát doma. Loni jsme ho potvrdili v Boltonu, kde s námi bylo asi jen pět tisíc fanoušků. Tam to přímo na hřišti žádná velká sláva nebyla, protože stadion byl vlastně prázdný, fandové Boltonu šli domů. Takže teď nám to vyšlo se vším všudy, už taky proto, že Manchester byl naším největším konkurentem. A taky je posledním mužstvem, které v roce devadesát devět titul obhájilo. A výsledek tři nula jen potvrdil, kdo je v Premier League opravdu nejlepší.
Za co jste v sobotním zápase dostal už v 8. minutě žlutou kartu?
Nelíbilo se mi, že byli beztrestně zfaulováni naši hráči. Nejdřív Terry, který to odnesl zraněním, a pak Ferreira, který ten nájezd přestál ve zdraví jen náhodou. A ani jeden z těch faulů nebyl potrestán žlutou. Tak jsem se k rozhodčímu Deanovi rozběhl, jenže ještě než jsem stačil otevřít pusu, už vytáhl kartu. Ale jinak napomínání nesbírám, byla to za celý ročník teprv druhá žlutá, když tu první jsem dostal v Liverpoolu za zdržování.
V tomto soutěžním ročníku se na Chelsea pořádal neúspěšný hon, leckomu byly vaše úspěchy trnem v oku, kdekdo to chtěl Chelsea znepříjemnit. Jak jste tuto atmosféru vnímal?
Od prvního kola bylo znát, že ti ostatní po nás prostě půjdou, že budeme pro každého kýženým terčem. Ale začala to vlastně média, pro která je Chelsea obrovským a hlavně vděčným soustem. Po prvních devíti vyhraných kolech se začalo psát, aby nám rovnou dali titul, pak se zase v různých novinách vypisovaly odměny tomu, kdo nás první porazí, kdo nám dá gól a tak podobně. Ale jak je vidět, všechny ataky jak na hřišti tak mimo ně jsme zvládli.
Jak to vypadá s anglickým reprezentantem Rooneym, který se v sobotním zápase s vámi zranil?
Špatně. Má zlomenou zánártní kost a podle posledních zpráv by měl začít s tréninkem v den, kdy Anglie hraje na mistrovství světa první zápas s Paraguayí. Trenér Erikson se nechal slyšet, že počká dva týdny a pak se rozhodne. Kdyby to prý vypadalo, že Rooney by mohl naskočit v osmifinále nebo ve čtvrtfinále, tak by ho nominoval. Navíc teď odehrál po zranění za Newcastle po dlouhé době třicet minut Owen, ale s bolestmi. Takže Angličani se bojí, že na mistrovství světa budou bez útoku.
Nedávno jste sice v Chelsea prodloužil smlouvu, ale co kdyby přišla nabídka třeba z Barcelony?
V tuhle chvíli by mě nezajímala žádná nabídka.
Jistě víte o neobvyklém protestu slávistických fotbalistů, kteří v utkání s Libercem odešli na protest proti rozhodčímu na dvacet minut ze hřiště. Co o tom soudíte?
Pochopitelně o tom vím, ale těžko to můžu hodnotit, když jsem zápas neviděl ani na videu. Ale upozornit na to, že nejsem spokojený s výkonem rozhodčího, se dá i jinými způsoby. A vzhledem k tomu, že na tomhle utkání byli i zahraniční manažeři, krásný obrázek o našem fotbale si nejspíš neudělali. Prestiž české ligy to rozhodně nezvedlo.
Můžete prozradit váš nejbližší program?
Po skončení Premier League, což je nadcházející víkend, mám v Anglii příští týden ještě nějaké povinnosti. Počítám, že domů se dostanu kolem patnáctého května a už osmnáctého se budu hlásit v Praze na reprezentačním srazu. Ani na krátkou dovolenou to tedy před mistrovstvím světa nevypadá.
A co vaše maturita na plzeňském gymnáziu?
Je to definitivně dohodnuté na letošní léto. Ale přesný termín ještě nevím. Každopádně v létě maturitní zkoušku dělat budu.
