Před pár lety by nikoho ani nenapadlo, že k takovému souboji může na mistrovské úrovni dojít. Opava hrála první ligu, Čáslav snila o postupu z divize. Teď už ale byla favoritem.
„Jenže my jsem věděli, že ta naše série musí jednou skončit,“ řekl domácí kouč Luboš Zákostelský. „Prohra o tři góly je pro nás ještě milosrdná.“
Co se stalo s Čáslaví? Od začátku byla horší: působila zbaběle, přihrávky příliš často směřovaly dozadu. A když už se rýsovalo nějaké přečíslení, pokazily akci nepřesnosti.
„Hlavně v první půli jsme byli horší absolutně ve všem,“ přiznal Luboš Zákostelský. „Za přístup hráčů jsme si nezasloužili vůbec nic.“
Hosté nastříleli první dva góly za půl hodiny. Téměř všechny akce začínaly u Bartesky, který si žádal míč a pak ho dál rozděloval do stran. „Sami jste viděli, co Milan pro naší hru znamená. Jeho zkušenosti jsou pro mladé spoluhráče neocenitelné,“ chválil Bartesku trenér Opavy Petr Žemlík.
Zároveň dodal, že podle něj podobný typ hráče chybí Čáslavi.
Barteska ukázal svou velikost při třetím gólu. Mohl ho vstřelit sám, ale ještě balon posunul před prázdnou branku Šultesovi. „Útočníci se potřebovali chytit, tak jsem jim trochu pomohl,“ smál se bývalý hráč řady prvoligových klubů.
Domácím podobný klid v koncovce chyběl. Poslední dvacetiminutovka byla ve znamení jejich permanentního útoku, jenže vrcholem snahy byla jen nastřelená tyč. A když už rána Kuráka přece jen mířila do sítě, zastavila jí záda spoluhráče...
„Byl to přesně ten zápas, v němž nedáte branku ani do půlnoci,“ řekl Luboš Zákostelský. „Teď si musíme rychle vrátit sebevědomí.“
