Hráči dorostli, jsou v nejlepším fotbalovém věku před třicítkou. Mají obrovskou motivaci. Vědí, že pro mnohé z nich je to možná poslední šance vybojovat si cennou medaili. Nemohou spoléhat, že se prosadí za čtyři roky, kdy se mistrovství Evropy koná právě v jejich zemi. Už budou staří.
O Portugalcích vždy platilo, že hrají nádherný technický fotbal, ale zbytečně hodně se zaplétají do předvádění fint, a nemohou proto překvapit nachystanou obranu soupeře. Poslední dobou přidali dynamiku a rychlost. Zřejmě už pochopili, že k úspěchu nevede pouze atraktivní styl. "Máme rádi otevřený fotbal, ale současně potřebujeme tým, který odolá všem překvapením ze strany soupeřů," říká trenér Humberto Coelho.
Už na minulém šampionátu se Portugalcům hodně věřilo, hráli parádně. Nad jejich zlatým snem se ovšem přenesl báječný oblouček Karla Poborského ve čtvrtfinále a dál postupoval český tým. Teď se jim nabízí nová šance. V kvalifikační skupině skončili Portugalci za Rumunskem, ovšem díky vynikající bilanci jako jediní z druhého místa se nemuseli prokousat baráží. Osudovým losem dostali Rumunsko za soupeře i v hlavním turnaji. Počítají, že tentokrát budou lepší.
Portugalci jsou nevypočitatelní. V kvalifikaci nastříleli dvaatřicet branek, víc v Evropě dalo jedině Španělsko s dvaačtyřiceti góly. Ale také unikli pořádné blamáži. V Ázerbájdžánu vyrovnal Figo v poslední minutě: dotlačil míč do sítě na třetí pokus. "Víte, co bychom potřebovali ze všeho nejvíc? Útočníka kalibru Gabriela Batistuty," přesně vystihl záložník Rui Costa velký problém. Mužstvu chybí "bombardér", jakého má například i český tým v Janu Kollerovi. "Umění bez gólů nepřinese slávu," napsal portugalský deník A Bola po prohře 0:2 v Itálii.
Legendární kanonýr Eusebio, který zemi přivedl k bronzu na mistrovství světa 1966, nemá zatím nástupce. O góly se proto musí podělit všichni. Potom možná nepřekvapí, že Rui Costa, byť hráč středové řady, je čtvrtým nejlepším střelcem portugalské historie. "V jeho akceleraci, driblinku a přehledu má Portugalsko dirigenta nejvyšší kvality," říká Eusebio o hráči italské Fiorentiny. Ještě větším esem má být Luis Figo, hvězda Barcelony.
Tíha odpovědnosti ale leží i na trenéru Coelhovi, muži s pozoruhodným životem. Jako hráč vybojoval s Benfikou osm titulů, léta i reprezentoval, ovšem trenérská práce byla průměrná. Vedl jen provinční Salgueiros a Bragu. Před čtrnácti lety se dokonce rozhodl, že s trenéřinou skončí. Založil úspěšnou fotbalovou školu a prorazil také jako sportovní komentátor v rozhlase a televizi. Na lavičku ho přitáhla až nabídka z nejvyšších míst. "Víc než dokonalého trenéra potřebujeme člověka, který má nadhled, nadšení do práce a dobrý vztah k hráčům," prohlásil svazový šéf Gilberto Madaíl, když na konci roku 1997 představoval Coelha ve funkci. Neuvedl ještě jednu povzbuzující věc, jež může hráčům prospět - trenérův optimismus. Ten jasně vyvěrá z Coelhových slov: "Svou skutečnou sílu ukážeme jedině tehdy, pokud se dostaneme do finále. Pak Evropa pozná naši skutečnou tvář."
