Se šestnácti góly král ligových střelců sezony 2002/2003 teď svými dovednostmi nebaví tisíce fotbalových fanoušků, ale jen desítky šťastných, kteří navštěvují zápasy 1. A třídy. Kowalík v této sezoně obléká dres Kněžpole, malé obce na Uherskohradišťsku. Na podzim nasázel osm branek.
"Rok jsem strávil v Rakousku v nižší soutěži na úrovni naší divize nebo krajského přeboru. Dostal jsem pak podobnou nabídku, ale už dopředu jsem Kněžpoli slíbil, že jí pomůžu, a tak jsem nechtěl být za blázna a odvolávat to," vysvětluje volbu aktuálního působiště Kowalík.
"V Rakousku je to navíc komplikovanější tím, že musíte hodně cestovat. Dvakrát týdně na trénink a ještě na zápas. Ale zajímavé to bylo. Proto jsem tam jezdil."
Nemáte ve fotbale stále ještě vyšší ambice než jen hrát krajskou 1. A třídu?
Nějak to teď neřeším, přemýšlel bych nad tím až ve chvíli, kdyby něco přišlo. Nevím, co mi dovolí zdravotní stav.
Jak jste teď na tom?
Zdravotně se cítím dobře, po operaci koleno nezlobí, ale nevím, co by to udělalo při větší zátěži, častějším trénování.
Takže už jste přehodnotil své priority?
Určitě. Už nepřemýšlím nad tím, že bych se měl živit fotbalem. Je pro mě důležitjší, abych měl nějakou práci, nějakou jistotu. Do čtyřiceti let hrají fotbal na profesionální úrovni jen úplné výjimky. A co pak? V Česku fotbal většinu z nás nezabezpečí tak, aby z toho pak mohl člověk žít do důchodu.
Očima spoluhráče
|
Angažmá v Kněžpoli máte spíš jako brigádu?
Jde už fakt spíš jen o zábavu, o to, abych z toho měl nějaké koruny, už mi nejde. Fotbal si ale vždycky rád zahraju.
Kariéru jste měl zajímavě nastartovanou, byl jste králem ligových střelců. Kde se stala chyba?
Začalo to Synotem, když jsme se nedohodli na prodloužení smlouvy a já jsem kvůli tomu tři čtyři měsíce vůbec nehrál. To byl jeden problém. Druhý byl, že ve chvíli, kdy jsem se dostal do Teplic, přišla jedna operace kolena, šel jsem na hostování do Brna a když jsem si myslel, že už se do toho docela dostávám, utrhl jsem si křížové vazy. Těch chyb bylo hrozně moc. I třeba na straně Teplic, které mi nezrušily hostování v Brně a já jsem tak rok nemohl hrát. Zranění ale bylo jedním z nejdůležitějších okamžiků. Pak už jsem se nedostal na takovou úroveň, jakou jsem měl kdysi.
Často na slavné staroměstské období vzpomínáte?
V době Synotu to bylo pěkné, ale od té chvíle se to se mnou vezlo dolů. Každopádně teď už je to pryč. Musím se dívat jiným směrem.
S kým z té éry jste v kontaktu?
Vztahy v kabině byly tehdy na takové úrovni, že naprostá většina je nás ve spojení pořád. V zimě se občas scházíme třeba ve vinném sklepě u Ladi Malára. Na tom, jak se nám tehdy dařilo, měla velký podíl parta. Hráči jako Hlahůlek, Soldán, Kopačka, i my mladší jako Drobisz, Polách, Němčický.
Záložník Miroslav Hlahůlek s vámi hraje v Kněžpoli. Co říkáte na jeho výkonnost ve dvaačtyřiceti letech?
Je to neuvěřitelné. On to má v sobě. Za celou dobu, co jsme spolu hrávali, byl na tom kondičně vždycky nejlépe a to mu zůstalo. Myslím, že ve vytrvaleckých závodech by i teď zářil.
K současnému Slovácku máte jaký vztah?
Některé hráče znám a jsem s nimi ve spojení. Na fotbal chodím hodně a přeju jim. Snad se teď co nejrychleji vyhrabou ze spodku tabulky.
Kdy se objeví ve Slovácku Kowalík junior?
Syn má teprve pět roků. S míčem ho to sice baví, ale do ničeho ho tlačit nebudu.
