Bývalý stoper Rostocku si přetrhl v pětatřiceti letech Achillovu šlachu, aby si ji v domácím léčení znovu poškodil. Opět skončil pod skalpelem. A mohlo být mnohem hůř.
Dopravní nehodu s kamionem odneslo naštěstí jen Kovářovo auto. "Deset metrů mě hrnul před sebou, než dupl na brzdy a utrhl se," popisuje mrazivou vzpomínku z tepla svého gauče doma v Olomouci. "Věřím, že mohu hrát ještě čtyři roky," dává vzápětí důkaz nezdolné vůle. Těší se totiž na návrat...
Prožíváte teď hodně složité období?
No, to určitě. To je jasné.
Jak to snášíte?
Víte jak, je to těžké. Dva roky byly ve Fulneku parádní. Samozřejmě mě mrzí, že jsme poslední. Teď navíc nikdo neví, co bude.
Jsou finanční problémy hlavní příčinou bídného umístění?
Sezonu jsme nezačali nejhůř. Tři kola byla v pohodě, ale zlomilo se to tím, že jsme dostávali góly úplně ze všeho. Každá střela soupeře skončila gólem, ale my branky nedávali. Hodně zápasů jsme prohráli o gól. Výprasky jsme nedostávali. Na druhou stranu mě těší, že i když nám to nešlo, nezabalili jsme to a pořád jsme hráli fotbal. Žádné nákopy. Hráli jsme svoji hru.
Takže poslední místo přisuzujete špatné efektivitě?
Asi ano. Do toho se nám nevyhnula zranění ať už Radka Slončíka, Tomáše Vajdy nebo mě. Bylo víc faktorů. Sešlo se to úplně blbě.
V kariéře jste toho zažil hodně. Budete na podzim letošní sezony vzpomínat jako vůbec na nejhorší?
Co se týče zdravotní i fotbalové stránky stoprocentně. Nikdy jsem neměl tak vážné zranění. Kotník, koleno na tři týdny ano, ale pak byl klid. Achillovku nikdy.
Jaký je předpokládaný termín vašeho návratu na trávníky?
Doktoři říkali, že tři čtyři měsíce budu chybět. Takže někdy v březnu bych mohl začít s běháním a pomalu se do toho dostat. Počítám s tím, že úplně naplno začnu v létě.
Aby nebylo nepříznivých událostí málo, Achillovu šlachu jste si znovu poškodil v domácím léčení. Co přesně se přihodilo?
Uklouzl jsem doma. V koupelně mi ujela berle. Na mokrém je to hned. Opět jsem si to pohnojil. (smutně) Sice jsem si ji neutrhl, ale poškodil jsem si vlákna. Museli mi to dát zase dohromady. Říkali, že to nebylo úplně urvané, nedávali mi plastiku. To už by bylo hodně zlé. Doktoři mi potvrdili, že budu hrát.
Myšlenky na návrat jsou reálné i díky tomu, že bouračka s kamionem se obešla bez vážnějších následků. Jak se něco takového stane na rovné silnici?
Jel jsem v pravém pruhu, kamion v levém. Řadil se do pravého a ťukl do mě zezadu do boku. Deset metrů mě hrnul před sebou, než dupl na brzdy a utrhl se. Nic se mi nestalo. Neměl jsem ani škrábnutí. Ale auto bylo pomačkané solidně. Škoda za 150 tisíc.
Hodně mrazivý zážitek.
To jo. Stalo se to v pátek a my v sobotu hráli. Byl jsem z toho ještě vystresovaný, ale vyhráli jsme. Takže v pohodě. (pousměje se)
Šlo se vůbec od toho všeho oprostit a užít si vánoční svátky s rodinou?
Určitě. Jsem s rodinou doma, ale fotbal mi moc chybí. Jsem bez něj už třetí měsíc. Nikam s tím nesmím chodit. Stále ležím, koukám na televizi, na počítač. Je to pořád dokola.
Máte nějaký recept na nudu?
Ani ne. Hodně jsem na internetu a chodí ke mně návštěvy. Snažím se čas nějak zabít. Skoro každý den někdo přijde. Přes Vánoce jsem taky koukal na pohádky.
Jak jste řekl, situace ve Fulneku je nepřehledná. Budete se poohlížet po novém angažmá?
Nevím, jak to bude. Uvidíme v létě, jestli se ve Fulneku bude ještě hrát. To teď ještě nikdo neví, ale plány jsou. Třetí liga by měla být a chtěl bych zůstat. Doufám, že to dopadne dobře. Jsem ve Fulneku spokojený.
Zdá se, že ani dvojnásobné zranění Achillovy šlachy vámv pětatřiceti letech myšlenky na konec kariéry nepřivolalo. Spíše naopak.
Přesně! Mám pětatřicet a myslím si, že tři čtyři roky mohu úplně v klidu druhou ligu hrát. Nemám z toho strach. Pokud bude noha dobrá, nebojím se.
Dostali od majitele Fulneku Romana Mročka všichni hráči volnou ruku ve vyjednávání s ostatními kluby?
Ano, ale jen na nejbližšího půl roku. Pak budou všichni ještě hráči Fulneku a dál se bude každý rozhodovat podle soutěže, která se tam bude hrát, jestli zůstane, nebo chce jít jinam.
Mluvili jste s Radkem Slončíkem o společné budoucnosti ve Fulneku?
Pochopitelně jsme se o tom bavili. Říkal, že je tam spokojený a chtěl by zůstat. Ale každý má jiné plány. Někomu by třetí liga stačila, někomu zase ne. Záleží, jaká bude nabídka. Třeba dostane super nabídku z druhé ligy. Proč by pak zůstával ve třetí?
Je to i váš případ?
Já? Fakt nevím. To v tuhle chvíli nedovedu říct. Přemýšlím o tom, abych byl hlavně zdravý. Nabídky teď vůbec neřeším. Myslím si, že jestli budu zdravý, zájem o mě ještě bude. Věřím, že fotbal hrát budu dlouho.
Vzhledem ke zranění vás asi jiné kluby zatím nekontaktovaly, že? Nekontaktovaly. Kdybych nebyl zraněný, muselo by se to řešit. Takhle to nejde.
Firmy Romana Mročka neprosperují dle jeho slov kvůli nastupující celosvětové finanční krizi, ale nemohl by být globální problém jen vhodným alibi podnikatelského neúspěchu?
To ne. Problémy má až teď kvůli krizi, která ho zasáhla. Předtím všechno klapalo. Amyslím si, že nebude jediný. Klubů s problémy bude podlě mě víc, i třeba z první ligy, ale tutlají to. Nechtějí to přiznat. Pan Mroček je v tomhle dobrý. Řekl, jak to je. Na nic si nehraje. Někdo to tají a za půl roku tady třeba skončí pět klubů.
Myslíte si, že se krize dotkne i hráčů například na výplatní pásce? Stoprocentně. To nebude jen u nás, ale i v hokeji, všude. Mám zprávy, že v Německu je to ještě horší než tady.
Hráči necítí vůči majiteli Fulneku zášť nebo rozhořčení?
Za sebe mohu říct, že ne. Já jsem byl rád, že mě vytáhl z Olomouce. To, co semu stalo, může potkat každého. Bohužel. Co se dá dělat?
Jaro ve Fulneku se bude dohrávat všelijak. Nebojíte se, že v improvizované sestavě hrozí debakly?
Sám jsem zvědavý, jak to dopadne. Nevím, jestli zůstalo jen pět lidí, kteří tam hráli. Zda se to doplní z béčka nebo dorostem, netuším. Fulnek bude chtít druhou ligu dohrát, ale bude to hodně těžké. Rozdíl v kvalitě tam bude. Jak to může dopadnout? Zřejmě spadneme. To je asi jasné.
Do nového roku jste si přesto určitě přál výhradně pevné zdraví, že?
Ano. Jen kdo má zdraví, může být spokojený. Peníze a podobné věci nejsou nikdy tak podstatné. Přál jsem hlavně všem zdraví a sobě, ať mohu zase hrát fotbal.
Očima kamaráda"S Míšou jsem si volal. Vím, že prožívá těžké zranění, což je v tomhle věku vždy velmi nepříjemné. Když řekl, že může hrát ještě čtyři roky, věřím mu. Má totiž všechny fyzické předpoklady a fotbalově je na tom stále výborně. Podstatné je však zdraví." RADIM KUČERA, obránce Arminie Bielefeld, bývalý spoluhráč Michala Kováře v Sigmě Olomouc |
